Bylo nebylo za devatero řekami a devatero horami v jedné věži žila princezna Míša, každý den koukala z okna a čekala na svého vysněného prince. Měla totiž sen, přála si prince na bílém koni a procestovat s ním celý svět.
Jednoho dne, se do věže v prvním patře přistěhoval princ Milda, a začal se princezně dvořit. Nejdříve to začalo pozdravy, pak zvaním na pizzu. Ale princezna měla nos nahoru, chtěla přece prince na bílém koni a princ Milda měl oře černého, jeho věrného (bika).
Princ se ještě chvíli snažil, ale po pár měsících to vzdal a našel si jinou princeznu. Princezna Míša si najednou uvědomila, že jsou i jiné přednosti, ale měla smůlu.
A co se nestalo. Jednoho dne se konaly jarní slavnosti. Potkal se tam princ Milda (bez princezny) s princeznou Míšou, dali se do řeči a bylo z toho po několika týdnech rande.
Vzal ji na cestu po okolních krásách nejen v rodné zemi, ale i za humny do zahraničí.
Bylo jim spolu moc hezky, a tak se Milda zeptal jednoho dovolenkového dne u moře, zda by si ho princezna nechtěla vzít za muže. Princezna s nadšením řekla, že ano.
Do roka a do dne byla svatba a z prince a princezny se stal král s královnou. Jak to tak v pohádkách bývá, za pár let se jim narodila princeznička Magdalenka.
A že by happy end?
Ale kdeže, příběh teprve začíná.
Přestěhovali se všichni do “zámku” poblíž Vyškova.
Co měli rádi? Král si občas vyjel na projížďku na svém věrném “oři”, aby si pročistil hlavu. Královna místo vyšívání vzala do ruky tužku nebo pastelky a kreslila. A princeznička Magdalenka?
Ta jim rostla do krásy, byla velmi živé dítko, do konce tak živé, že by utáhla aji sto dalších “ořů”. Večer místo spinkání radostně skákala rodičům po hlavě, co mohla to rozmontovala (třeba i krabičku na trubadúry) a se všemi a se vším se náramně dorozuměla. Papat taky moc nechtěla, ale pohár s čerstvým mlíčkem od maminky nikdy neodmítla.
Jednoho dne krále s královnou napadlo, že i možná v jiných královstvích jsou děti velice živé, a že by si třeba královny občas hodily nohy nahoru, vzaly vyšívání, nebo něco co je baví a své maličké prince a princezničky zabavili.
No a tak vznikl nápad na projekt Lásku Dětem, aby i v jiných rodinách byl klid a mír.
Že by už teď byl ten Happy end? Ne ne, ještě zdaleka nekončíme.
Pustili jsme se celá rodina do tvoření, naše princeznička byla tou největší múzou, ale i přísným rádcem, ne vše prošlo a něco skončilo roztrhané v koši.
Královna chodila s malou princezničkou, která se v té době ještě vozila v kočáru, na jedno moc hezké místo v lese. Po příchodu na levé straně bzučel průzračný potůček, na pravé straně, sem tam vykukovala skála. Ale po draku ani památka, buď byl někde schovaný, a nebo se už dávno odstěhoval. Kdo ví.
Nicméně bylo tam jedno místo, takový bar v lese. Ze starých palet byly udělané “trůny”, nikde nikdo a tak tam královna s princezničkou sedávaly a vznikaly tam hádanky, pohádky a články. Jooo příroda, to je taky velká inspirace. Na “zámku” vznikaly omalovánky a hry.
Král ve svém volném čase o víkendu tvořil webovky a jejich design, abychom tu tvorbu měli kam dát.
A voila? HOTOVO
Přejeme si, aby všechny královny, králové, princezničky i malý princové, ale i (pra) královny a (pra) králové, našli na našich stránkách spoustu zábavy, trochu vzdělání a spoustu legrace. A někteří třeba zavzpomínali a vrátili se do dob, kdy i oni byli malými princi a princezničkami a rodiče jim četly pohádky.