Apatík se probudil brzy ráno, nemohl už se dočkat výletu, který ho čekal s paní učitelkou a kamarády.
“Vstávej, maminko,” volal Apatík na maminku. Utíkal do koupelny, aby si vyčistil zoubky a dochystal si poslední věci na výlet. Dino karimatku mám, dino spacáčka mám taky, asi jsem na nic nezapomněl.
U snídaně si Apatík vykládal s maminkou a tatínkem. “Tatínku, dneska jedeme na ten školní výlet, víš, už se na něho moc těším. A nezapomněl jsi na něco, máš všechno?” Zeptal se tatínek s úsměvem.
“Mám, na nic jsem určitě nezapomněl,” odpověděl Apatík a tvářil se velmi důležitě.
“Na takové velké dobrodružství je potřeba kompas, ukáže ti cestu, kdybys náhodou zabloudil a potřeboval jsi ji znovu najít,” zamyslel se tatínek a jeden Apatíkovi donesl.
“Moc děkuji,” řekl Apatík a položil ho na stůl.
Za chvíli už bylo hodně hodin a Apatík s maminkou tak tak vyrazili na cestu, aby stihli školní dinobusík.
Přišli včas, paní učitelka si ještě všechny spočítala. A mohli vyrazit na cestu. A aby jim cesta rychle utíkala, zpívali si všichni v busíku písničku:
Busíkem jedeme na cestu,
Všude kolem je spousta stromů,
Jedeme rychle, jedeme pomalu,
cesta se klikatý odspoda až nahoru.
Spacáček, karimatka i batůžek jsou připravené,
čeká nás výlet a dobrodružství veliké.
Za chvilku byla cesta s busíkem u konce, dál totiž všichni ťapkali pěšky.
Každý si vzal na záda svůj batůžek, karimatku a spacáček a vyrazili na místo, které vybrala paní učitelka.
Cesta vedla po lesní pěšince, kolem velké sopky, která sem tam probublávala až do jednoho lesa, který krásně voněl jehličím.
“Jsme na místě,” volala paní učitelka na žáčky.
“A kde budeme spinkat?” ozval se Rexík. “Vidíte támhle tu kamennou chatičku? Jsou tam schované stany,” odpověděla paní učitelka s úsměvem. “Tak to jooo, stany, to bude teprve pořádné dobrodružství,” radovali se všichni.
A pustili se do stavění stanů. Když měli stany postavené, začalo všem bublat v bříšku, měli po cestě velký hlad. Paní učitelka rozdělala ohýnek a z batůžku pro všechny vydělala dobroty, aby si každý mohl sám na klacíku dobrůtku opéct.
Ale Rexíkovi to stále nedalo, byl totiž velmi zvědavý. “A paní učitelko, v lese je přece zakázané rozdělávat oheň.”
Paní učitelka se na Rexíka usmála: “To máš Rexíku pravdu, my jsme však na místě, kde je povolené rozdělávat oheň, podívej” a ukázala na velkou ceduli.
Na obloze se objevily první hvězdičky a byl čas jít spinkat. Všichni se zachumlali do spacáčků a těšili se na další den.
Ráno sluníčko vyšlo na oblohu a všechny vzbudilo. “Jee to je krásný den,” pomyslel si Apatík, když otevřel stan a koukal přímo na bublající potůček. Dneska nás určitě čeká velké dobrodružství.
Po snídani si každý vzal svůj batůžek a šlo se na výpravu do lesa.
Když už byli hluboko v lese, najednou kolem Apatíka něco prolétlo, bylo to docela malinkaté a barevné. “Ale co by to jen mohlo být?” pomyslel si Apatík a vydal se za tou létající věcí. Morgatík Apatíka následoval a Rexík taky.
“Jee to je motýl,” vykřikl Apatík radostí, když viděl barevného motýlka, který si sedl na pařez.
Všichni tři koukali na motýlka a nemohli se na něj vynadívat, jak byl krásný.
“Asi bychom se měli vrátit, aby nás paní učitelka nehledala,” navrhl Rexík.
“Ale jakým směrem to vlastně bylo?” začal přemýšlet Morgatík.
“Určitě jsme šli kolem těch vysokých borovic,” koukal na stromy Apatík.
Ale za chvilku zjistili, že chodí stále do kolečka.
“Jee počkejte, už vím, jak se vrátíme zpět,” řekl radostně Apatík a začal něco hledat v batůžku.
Ale nenašel tam nic. “Měl jsem mít v batůžku kompas, ale zapomněl jsem ho na stole v kuchyni,” řekl smutně. “Jéje,” sedli si všichni do trávy a začali přemýšlet jak se vrátit zpět do tábora.
“Mám nápad,” vykřikl radostí Rexík. Ve škole jsme se přece učili, že světové strany můžeme určit i v přírodě. Třeba pomocí sluníčka. Sluníčko vstává na východě a jde spinkat na západě. Ráno jsme vyšli brzy, takže teď by mohlo být poledne, to znamená, že sluníčko bude nejspíš na jihu.
“Pojďme následovat sluníčko,” usmál se Morgatík. A tak šli, šli a šli a najednou něco uslyšeli ve křoví, něco jako “šusti, šusti”, ale co by to jen mohlo být? Sebrali všechnu odvahu a šli se podívat blíž. Na větvičkách si zrovna pochutnával Igujík, který hlásil čas obědu.
“Uuuuuf,” oddechli si všichni, že to byl jen dinosaurus, který je trochu znejistil.
A tak dál následovali sluníčko. Přišli na jedno místo, kde tekl potůček a zrovna tam rybky chytal Pterosauřík, který byl u toho trochu srandovní, protože se mu někdy nepodařilo chytit rybku.
Najednou stáli před vchodem do jednoho velmi hustého lesa, který byl obklopen ze všech stran, různými tajemnými stromy, kapraďorosty a paprskovitými rostlinami.
Sluníčko se schovalo za stromy a nebylo vůbec vidět. “Co teď? Napadá tě něco Rexíku?” Rexík chvíli přemýšlel, “znám určování směru jen podle sluníčka.”
“Mám nápad,” vykřikl radostí Morgatík a utíkal k jednomu velkému mraveništi, které stálo u jednoho stromu. Můžeme určit směr podle něj, začal se Morgatík usmívat.
“Podívejte, vidíte, jak je z téhle strany mraveniště prudké, jako zeď? To mají mravenečci ochranu před stínem, tam je sever. Na druhé straně je mraveniště takové pozvolné, aby sluníčko mohlo svítit a mravenečci měli doma pěkně teploučko, tam je zase jih.”
A tak se i v lese Apatík s Morgatíkem a Rexíkem zorientovali a pokračovali dál v cestě. Den utíkal a pomalu se začal blížit večer.
Než vyšli z lesa ven, byla úplná tma. Přišli na jednu velkou louku, odkud byl krásný výhled na celé nebe. Zrovna vyšel na oblohu měsíček s hvězdičkami.
“Nojo, ale jak pokračovat dál v cestě? Napadá vás něco?” ptal se Morgatík.
“Mám nápad,” vykřikl radostí Apatík. Směr se dá určit i podle hvězd. “Koukejte, vidíte támhle tu hvězdičku, která svítí nejvíce? Jmenuje se Polárka, ale říká se jí aji Severka. Podle ní najdeme cestu do tábora.”
A tak všichni následovali hvězdičku, zanedlouho bylo vidět světlo, které svítilo z tábora.
“Jupiii, zvládli jsme to,” radovali se všichni tři.
Jakmile je uviděla paní učitelka a ostatní, všichni se samou radostí rozběhli za Apatíkem, Morgatíkem a Rexíkem a objali je.
Paní učitelka byla ráda, že jsou všichni tři v pořádku. A Apatík s Morgatíkem a Rexíkem paní učitelce slíbili, že se příště raději budou držet všech pohromadě.
