Ráno přivítalo Apatíka do sluníčkového dne. Na nebi nebyl ani jeden mráček a vypadalo to, že bude pěkně teploučko.
U snídaně si Apatík povídal s maminkou co budou celý den dělat, ale maminka měla v hlavě tolik různých plánů, že nevěděla, co dřív. Potřebovala zasadit na zahrádce rostlinky na salát, skočit k paní Rexíkové Apatíkovi pro nové botičky, pomoct babičce Brontičkové upéct koláče.
Na mamince bylo vidět, že by ráda s Apatíkem podnikla nějaké dobrodružství, a tak si jen povzdechla.
Apatík chytil maminku za tlapku a řekl jí: “Mám nápad, co kdybych dneska šel s kamarády k moři, a my můžeme naše dobrodružství nechat na zítra.” Maminka se usmála, “to je super nápad” a pohladila Apatíka.
Apatík si vzal ručník, brýle na potápění, šnorchl a nějakou svačinku a vyrazil k moři. Tam už na něj čekal Morgatík s Rexíkem.
“Tak kdo půjde první, zkusit jaká je dneska voda?” ptal se Apatík.
“Já určitě nepůjdu, namočil bych si kožíšek a to se mi moc nelíbí, raději na vás počkám tady,” řekl Morgatík a lehl si na deku.
Než se Apatík stihl Rexíka zeptat, viděl jen v moři ploutve, které za chvíli zmizeli a místo toho se na hladině objevily malé bublinky ze šnorchlu, “bubli, bubli”.
Za chvilku z moře vykoukl Rexík a volal na Apatíka: “Voda je dneska teploučká, vyhřátá od sluníčka.”
A tak si Apatík nasadil brýle, šnorchl a utíkal do vody za Rexíkem.
Apatík s Rexíkem se moc rádi potápějí. Podmořský svět je totiž úplně jiný, než ten na souši. Líbí se jim, že pokaždé v moři potkají někoho nového a hlavně objeví něco nečekaného.
Jako právě dnes.
Pluli na své oblíbené místo, které pojmenovali: “Korálové království”.
Po cestě potkali spoustu různých barevných rybiček, od malinkých, které měly ploutvičky ve tvaru paprsků jako sluníčko až po obrovské ryby, jako byl Plesiosík, který měl tak dlouhý krk, že než se stihl otočit za Apatíkem a Rexíkem tak se celý do něho zamotal.
Nakonec mu Apatík s Rexíkem pomohli ho znovu rozmotat. Plesiosík jim poděkoval, zamával a plul zase dál.
Zanedlouho dopluli do Korálového království. Kolem dokola byly poskládané korály, které vypadaly jako královská koruna s drahokamy.
Na korálech totiž rostly květiny, které měly na sobě různé barvičky, přesně jako drahokamy na koruně.
V korálovém království nebyly pouze korály, ale také řasy a plankton, na kterém si zase pochutnávali Amonitkové, kteří vypadali trochu jako chobotničky s ulitou.
Apatík s Rexíkem propluli celé Korálové království, všechny pozdravili, a když už si říkali, že poplují zase zpátky za Morgatíkem, najednou v dáli uviděli takovou skalnatou díru, nikdy předtím si jí nevšimli. “Co se v ní asi ukrývá?” Pomysleli si Apatík s Rexíkem a vydali se ji prozkoumat.
Když připluli blíž, díra byla taková tmavá a nebylo v ní skoro nic vidět. A tak chvíli přemýšleli jestli se vydají dovnitř nebo ne a nakonec sebrali veškerou odvahu, chytli se za tlapky a pluli dál. Za chvíli bylo vidět na konci světlo, zrychlili a byli na konci.
Před nimi se otevřela podmořská jeskyně. Byla krásná a tajuplná. “Půjdeme ji prozkoumat,” rozhodli se.
“Podívej, co je to támhle?” zaťukal Rexík Apatíkovi na rameno a ukázal na něco v písku.
To je přece truhla, a vypadá, že už je velmi stará. Co v ní asi bude? Byli tak moc zvědaví, co se v truhle skrývá, že se rozhodli, že se do ní podívají.
A tak ji začali vyhrabávat z písku. Jedna, dvě, tři a šup a za chvilku byla z písku venku. Truhla byla ale pěkně těžká.
Apatík ji vzal za jeden konec a Rexík zase zase ten druhý a pluli s truhlou směrem ke hladině.
Když už byli skoro u hladiny, Rexíka něco pošimralo na tlapce a truhly upustil. Apatík ji sám neudržel a truhla začala padat zpátky na mořské dno, “jeje” koukali za ní Apatík s Rexíkem. Co teď?
Padající truhly uviděl Ichtiosík, který právě plul kolem. Ploutvičkou do ní několikrát strčil a truhla byla za chvilku zase na hladině. Dvakrát se zatočil a čumáčkem ji dovezl až ke břehu.
Apatík s Rexíkem jenom koukali, a málem zapomněli Ichtiosíkovi poděkovat.
“Děkujeme Ichtiosíku, že jsi nám pomohl truhly dovézt až na břeh, když budeš někdy potřebovat, rádi ti také pomůžeme.”
Ichtiosík samou radostí vyskočil nad mořskou hladinu jako delfín, usmál se, mávl ocáskem a byl pryč.
Jakmile truhly uviděl Morgatík, hned se k ní utíkal podívat. To už z vody také vylezl Apatík s Rexíkem a všichni si začali truhly prohlížet, jak by ji mohli otevřít.
“Podívejte,” zavolal Apatík, “je na ní nějaký nápis.”
Vstávám, když ty se do postýlky chystáš,
každý den se se sluníčkem střídám.
Jednou přibývám, jednou ubývám,
jednou za čas však kulatý bývám.
Na vodní hladině stříbrný odraz mývám.
“To bude asi nějaká hádanka,” řekl zamyšleně, Morgatík. Ale jaká je asi správná odpověď?
“No kulaté bývají koblihy, které dělá maminka. Že by to byla kobliha?” Napadlo Apatíka, ale truhla se neotevřela.
“A co třeba jezírko, to je kulaté,” navrhl zase Morgatík, ale ani to nebyla správná odpověď.
Rexík s Apatíkem a Morgatíkem se podívali na oblohu za sluníčkem. Se sluníčkem se přece střídá… “MĚSÍC”…
Jakmile řekli slovo měsíc, truhla se otevřela. Na dně truhly byl zavinutý kus papíru.
Papír rozmotali a začali číst:
Pokud jste tuto truhlu otevřeli,
na dně truhly jste papír našli.
Poklad jste našli veliký,
v každém z vás je v srdíčku ukrytý.
Kamarádství, láska, dobrodružství i odvaha.
Pirátský kapitán Dimetrodán.
Apatík s Rexíkem a Morgatíkem se na sebe usmáli a všichni tři se objali. Byli moc rádi za to, že jsou velcí kamarádi, kteří se mají rádi a mohou se na sebe vždycky spolehnout, přesně jako v pirátském pokladu.
