Když se Apatík ráno probudil, nad hlavou mu svítilo sluníčko a obloha byla bez mráčků. “Dobré ráno,” pozdravila maminka Apatíka. “Jakpak ses dneska vyspinkal?” Zeptal se tatínek. Apatík chtěl mamince a tatínkovi odpovědět, a tak se na celé kolo ozvalo hlasité, “uhááááá, uháááá”. To byl asi pozdrav na dobré ráno, usmála se maminka s tatínkem.
Apatík ještě krátce zívl a za chvilku mu začalo bublat bříško, “bubli, bubli, bubli”. A už se rozhlížel po nějaké dobrotě, kterou by si mohl dát k snídani. Vyskočil, jenže mu hnízdo drželo na zadečku jako přilepené a nakonec mu maminka pomohla hnízdo oddělat. Vypadá to, že pro tebe budeme potřebovat novou postýlku, hnízdečko už je ti malinké.
A protože byl tatínek kutil, napadlo ho, jakou postýlku pro Apatíka vymyslí. A než bys napočítal do tří, tatínek během chviličky zmizel někde v lese a byl za ním vidět jen dlouhý ocásek.
Mezitím se maminka s Apatíkem společně vydali pro snídani. Maminka chtěla Apatíkovi ukázat, kde rostou ty nejšťavnatější a nejzelenější stromečky, ale cesta byla dlouhá a Apatík měl za chvilku tak velký hlad, že zkoušel okusovat vše, co po cestě našel.
Jeden strom byl moc vysoký, takže na něj nedosáhl. Maminka se na něj usmála a řekla mu: “Chvilku ještě potrvá, než povyrosteš, abys mohl dosáhnout na tak vysoké stromy.” Potom na cestě našel něco kulatého a velkého a hned to dal do pusinky a začal kousat, ale bylo to příliš tvrdé. Maminka se na něj zase usmála a řekla mu: “To jsou kameny, samotné k jídlu dobré nejsou, ale pomáhají nám spolu se zelenými lístečky, aby se v pusince vše rozpustilo a nebolelo nás bříško. Nakonec Apatík našel rostlinku, na kterou sice dosáhl, ale byla zase moc hořká, “brrrrrrr,” otřepal se.
“Uháááááá, uhááááá”, ozvalo se. Bylo vidět, že už má Apatík opravdu velký hlad. “Ještě projdeme jeskyní a už tam budeme,” řekla Apatíkovi maminka.
Ale jakmile přišli k jeskyni, Apatík se najednou zastavil a nechtěl jít dál. “Uhaaa, uhaaaa”, ozvalo se. “Nemusíš se bát,” řekla Apatíkovi maminka a chytla ho za tlapku. “V jeskyni je docela sranda, poslouchej.”
“Mám tě moc ráda, Apatíku.”
A najednou se několikrát za sebou ozvalo: “Mám tě moc ráda, Apatíku.”
Apatík to hned vyzkoušel taky. “Uhááááá, uhááááá”. A několikrát za sebou se ozvalo: “Uháááá, uháááá”. Apatík se už se nebál projít jeskyní, měl tam maminku, která ho držela za tlapku a mohl si vyzkoušet, jak se jeho hlásek několikrát v jeskyni různě vrací a odráží, říká se tomu, ozvěna.
Než prošli celou jeskyní, potkali po cestě i jiné, menší dinosaury, kteří běželi tak rychle, že za nimi byla jen vidět písečná stopa.
Na konci jeskyně bylo najednou vidět světlo. Když maminka s Apatíkem vyšli z jeskyně, Apatík nemohl uvěřit tomu, co viděl.
Všude kolem byly obrovské, zelené a šťavnaté stromy, které předtím nikdy neviděl, na zemi rostly drobné rostlinky a kapradinky. A v dáli byl vidět obrovský vodopád. Apatík měl takovou radost, že se hned utíkal podívat k tomu velkému vodopádu. Napil se průzračné vodičky, ochutnal rostlinky a kapradinky, které nebyly hořké, ale slaďoučké, jako med.
Toto krásné místo neznala jen maminka, ale i jiní dinosauři. Někteří dinosauři byli podobní jako maminka s Apatíkem a jiní byli zase úplně odlišní. A tak se během chviličky maminka s Apatíkem potkali se stegosaurem, který měl na hlavičce, na zádech a na ocásku takové placky, které dohromady vypadaly jako střecha. Nad hlavou jim proletěl pterodactyl, který vypadal jako pelikán a kolem nich proběhl archaeopteryx, který připomínal dnešního pštrosa.
Apatík byl moc zvědavý a každého dinosaura si prohlížel. Všichni dinosauři však byli velmi hodní a na Apatíka se usmívali.
Cestou zpátky se Apatík těšil do jeskyně, až si znovu vyzkouší ozvěnu, jestli stále funguje. A opravdu, fungovala, opět v ní uslyšel svůj hlásek.
S maminkou míjeli několik lesů a jezer až se vrátili zpátky domů, kde na ně čekal tatínek s hotovou postýlkou.
Když ji Apatík viděl, měl z ní velkou radost. Postýlka byla z velkých větvích. Na konci byla z každé strany svázaná provazy, aby držela pohromadě a uprostřed byla propletená z lístečků z kapradin.
“Už ji jen uchytit mezi stromy a je to,” řekl tatínek. Vzal postýlku a připevnil ji.
“Vyzkoušíš ji?” Zeptala se maminka. Ale než to stačila doříct, Apatík už v ní byl schoulený do klubíčka. Maminka ho přikryla peřinkou, jemně ho houpala ze strany na stranu a zpívala mu písničku, aby se Apatíkovi hezky usínalo. Jenže Apatík byl po tom velkém dobrodružství s maminkou tak unavený, že než maminka dozpívala písničku, Apatík během chviličky usnul a zdály se mu krásné sny.
