Jak adventní kalendář plnil přání

Malá Zuzanka a Péťa bydleli se svou maminkou a tatínkem v jedné malinkaté vesničce uprostřed vysokých hor. Měli malou farmičku, ve které měli kravičky, kozičky, kačenky, husičky, slepičky a králíčky. Doma měli pejska Ťapku, kočičku Vločku, želvičky Olinku a Bertíka a chameleona Vašíka. 

Jeden rok přišla velmi brzy zima a s ní i napadl první sníh. Děti už se nemohly dočkat, až budou Vánoce, a tak každý den chodily za maminkou a tatínkem a ptaly se, kolik dní ještě zbývá do Vánoc. 

Až jednoho dne tatínka s maminkou napadlo, že dětem vytvoří adventní kalendář, aby děti věděly, za kolik dní bude štědrý den. A jelikož byla maminka s tatínkem plná nápadů, hned je napadlo, jaký adventní kalendář dětem vytvoří. 

Jednoho dne brzy ráno šel tatínek do lesa na dřevo. Když se vrátil, ve své dílničce dřevo opracovával, chvilku jej řezal, pak zase brousil a natřel ho barvou, aby se hezky lesklo. Nakonec vzal velké kladivo a hřebíčky a dřevo ztloukl k sobě. A byl z toho krásný dřevěný stromeček, ještě nezapomenout přitlouct háček, aby se stromeček mohl pověsit. 

Maminka našla na půdě staré látky, které měla schované ve velké krabici. Každá látka byla jinak barevná, na jedné látce byl stromeček, na druhé byly puntíky a na dalších hvězdičky a vločky. Maminka z každé látky ušila 24 malých pytlíčků. Přesně tolik, kolik dní zbývalo do štědrého dne. 

Tatínek pověsil v obývacím pokoji na zeď dřevěný strom a maminka na strom pověsila všechny pytlíčky. 

Když se Zuzanka s Péťou probudili, šli se nasnídat za maminkou a tatínkem do kuchyně. “Máme pro vás překvapení,” řekla dětem maminka s tatínkem. “A jaké?” Zeptaly se zvědavě děti. Zkuste hledat, je tady schované doma. 

A tak se Zuzanka s Péťou vydali hledat, co jim maminka s tatínkem připravili. V kuchyni nic není. V koupelně taky ne, na verandě nic. Tak, že by u nás v pokojíčku? A běželi se podívat do pokojíčku, ale tam taky nic nenašli. 

Poslední možnost, kde by překvapení mohlo být, bylo v obývacím pokoji. Běželi do obývacího pokoje, rozhlíželi se kolem dokola, až se podívali na zeď a uviděli dřevěný strom s barevnými pytlíčky. 

Adventní kalendář, radovaly se děti. A hned vzaly jeden pytlíček, aby se podívaly, co je schovaného uvnitř. Ale nic tam nebylo, pytlíček byl prázdný. Maminka s tatínkem se usmáli a donesli 24 papírků a dvě tužky. 

"To je kouzelný adventní kalendář," řekli dětem. Každý den vám kalendář splní jedno přání.

ilustrace papírky a tužky

Děti se zaradovaly, vzaly do ruky papírky a tužky a začaly psát. 

Za chvilku měly popsaných všech 24 papírků, na kterých bylo napsáno: 

  • 1 přání - stavět sněhuláka
  • 2 přání - návštěva u babičky ve vedlejší vesnici
  • 3 přání - stavění iglú
  • 4 přání - koulování
  • 5 přání - upéct perníčky
  • 6 přání - bruslit na zamrzlém ledě
  • 7 přání - rozvěsit světýlka v celém domě i venku, všude, kde jen to půjde
  • 8 přání - ozdobit stromeček na zahrádce a pověsit na něj sladkosti
  • 9 přání - jít lyžovat na ten nejvyšší kopec na vesnici 
  • 10 přání - donést zvířátkům do krmelce dobroty
  • 11 přání - celý den si hrát s mámou a tátem
  • 12 přání - jezdit na sáňkách
  • 13 přání - hrát polštářovou bitvu
  • 14 přání - číst celý večer pohádky
  • 15 přání - vyrobit vločky z papíru
  • 16 přání - napustit plnou vanu a dát do ní spoustu pěny
  • 17 přání - upéct cukroví
  • 18 přání - hrát si s kamarády
  • 19 přání - uvařit horké kakao s marshmallow
  • 20 přání - postavit doma bunkr
  • 21 přání - lézt po stromech
  • 22 přání - pověsit v lese zvířátkům na strom dobroty
  • 23 přání - upéct vánočku
  • 24 přání - aby přišla babi a děda na štědrý den
ilustrace sněhulák

Každý papírek děti lvložily do pytlíčku a už se nemohly dočkat prvního přání. 

Druhý den se běžely podívat do pytlíčku, jestli tam papírek stále je, ale papírek zmizel. Třeba se přání opravdu vyplní, špitly děti a opravdu. Maminka s tatínkem už čekali oblečení. "Tak kdepak jste, Zuzanko a Petříku?" Zavolali maminka  s tatínkem. Prý jste si dneska přáli stavět sněhuláka.

A než byste napočítali do pěti, děti byly během chviličky oblečení, vzaly mrkvičku na nos, ze pár uhlíků a už svištěly ven stavět sněhuláka. Byla u toho velká legrace. 

Každý den zažívaly nová a nová dobrodružství, taková, jaká jim vykouzlil adventní kalendář. 

Dny pomalu utíkaly a nakonec zůstal poslední papírek. 

A byl tady štědrý den. "Myslíš, že se vyplní i to poslední přání?" Zeptala se Zuzanka Petříka. Moc bych si přála, kdyby dneska přišla babička s dědečkem.   

Celý den utekl a babička s dědečkem stále nepřicházeli. "Vypadá to, že adventní kalendář nám asi poslední přání nevyplní," špitl smutně Péťa. 

Maminka nachystala večeři, zapálila svíčky na adventním věnci. Všichni už seděli u večeře, když v tom, bylo slyšet jak někdo přichází a zpívá písničku: 

Přicházíme za vámi, neseme samé dobroty. 

Od ježíška dárečky, od babičky cukroví.

Už se na vás těšíme a u dveří stojíme. 

"Ťuk, ťuk." Babička s dědou jsou tady. Vykřikly radostí děti a běžely otevřít dveře. Zuzanka s Péťou skočili babičce a dědečkovi do náruče a dali jim velkou pusu. Tolik radostí najednou. 

"Moc jsme si vás dneska přáli." Přáli? Usmála se babička. Ano, napsali jsme si vás do adventního kalendáře. Tak to bude asi kouzelný kalendář, když plní přání, usmál se děda a podal Zuzance a Petříkovi dárky od ježíška.

ilustrace pohádka: jak adventní kalendář plnil přání