Na obloze bylo nebeské městečko, ve kterém bydleli andílci. Každý andílek měl svou kancelář, ve které měl nějaký úkol.
Andílek peřinka měl v kanceláři spoustu peřinek a každý den ráno dětem natřepával peřinku, aby se jim večer hezky usínalo a zdály se jim krásné sny.
Andílek srdíčko měl zase ve své kanceláři všude nalepená srdíčka a děti na zemi ochraňoval a dával na ně pozor doma, ve škole i na cestách.
Andílek tulíček měl ve své kanceláři plyšové medvídky, kteří znázorňovali děti a pokaždé, když viděl, že je nějaký medvídek smutný, objal ho, pohladil, aby se děti na zemi zase mohly smát a nic je netrápilo.
Pak tady byli vánoční andílci. Kteří celý rok spinkali na nebeských obláčcích. Před Vánocemi je probudil zvoneček, který je volal do svých kanceláří. Vánoční andílci měli největší kancelář, protože v ní vyřizovali spoustu různých věcí.
“Crrrrr, crrrr”, ozval se zvoneček z kanceláře. Andílci se probudili, to už budou asi za chvíli Vánoce. To budeme mít spoustu práce, abychom vše stihli do Vánoc. Na nožičky si obuli peříčkové papučky a utíkali do kanceláře.
Tam na ně čekalo už spoustu dopisů od dětí, kteří napsaly dopis ježíškovi a něco si přály pod stromeček.
"Letos je dopisů více, než minulý rok," řekl jeden z andílků. Budeme je muset roztřídit, podle toho, kde děti bydlí, abychom na žádné z nich nezapomněli. A tak udělali několik hromádek a za chvilku už měli roztříděné dopisy od dětí.
"A copak si letos asi děti přály?" Zeptal se zvědavě jeden z andílků. Uvařili si teplý čajík do svých andílkových hrníčků a pustili se do čtení.
Když už měli dopisy přečtené, otevřeli skříňku, kde měli schovaný balící papír, různé mašle, lepící pásky a stuhy.
V druhé obrovské skříni na ně čekaly dárky pro děti. Které se tam během chviličky jako zázrakem objevily.
A tak andílci stříhali a balili a lepili až měli dárky zabalené. Ještě mašli nezapomenout a napsat na ně jména dětí, aby se vidělo, komu jaký dárek patří.
Dárky už byly nachystané, zabalené a čekaly na štědrý den, až budou moct udělat dětem radost.
Máme hotovo. Do štědrého dne zbývalo ještě několik dní a tak se andílci rozhodli, že společně upečou cukroví.
Nachystali si formičky. Každá formička byla jiná. Jedna byla ve tvaru srdíčka, druhá byla ve tvaru peřinky, třetí ve tvaru medvídka, další byli stromeček, zvoneček, andílek, vločka, dáreček.
Udělali velké těsto, které rozváleli a formičkami jej vykrájeli. Vzali velký plech, na který vykrojené tvary položili a za chvilku se z nebeské trouby linula všude vůně.
"Jsou ještě horké," řekl jeden andílek malinkému andílkovi, který zvědavě koukal na plech a natahoval ručičky.
Ještě bychom tvary měli něčím slepit, aby držely pohromadě. Co bychom jen mohli použít. "Mám nápad," řekl jeden andílek, když viděl jeden pěkně načechraný mráček, vezmeme kousek mráčku a uděláme z něho krém. Přidali do něj ze pár vajíček, které dostali od nebeských slepiček a krém byl za chvilku hotový, a jak byl krásně nadýchaný. V jedné komůrce zase andílci našli čokoládovou polevu a mandličky a barevné kuličky. Malí andílci pomáhali. To se jim moc líbilo. Namáčeli cukroví do čokolády a sem tam, když se nikdo nedíval, trochu čokoládky skončilo v bříšku. A nakonec nahoru přidat mandličky a zdobení a je hotovo.
Cukroví vložili do krabiček a schovali do komůrky, kde odpočívalo.
Na štědrý den otevřeli dvířka od komůrky a krabičky s cukrovím roznesli po celém nebeském městečku.
Andílek peřinka dostal krabičku, ve kterém bylo cukroví ve tvaru peřinek.
Andílek srdíčko dostal krabičku, ve kterém bylo cukroví ve tvaru srdíček.
A andílek tulíček zase dostal krabičku, ve které byli malí medvídci.
Všichni z toho měli velkou radost.
Když koukali na zem, jestli je na štědrý den všechno v pořádku, viděli děti, které žádné vánoční cukroví neměly a byly smutné. A tak se andílci rozhodli, že jim udělají radost. Vzali krabičky a letěli s nimi na zem a smutným dětem nechali krabičku s cukrovím za okýnkem.
“Určitě z toho budou mít velkou radost,” říkali si andílci. Ale pak tady byly i jiné děti, které sice cukroví měly, ale byly také smutné.
Měli bychom udělat radost i ostatním dětem, na štědrý den by nikdo neměl být smutný. Vzali kouzelný prášek usměváček, který měli schovaný v komůrce, a takový přístroj, který když roztočili tak foukal. A všechen prášek rozfoukali na cukroví.
Za chvilku už bylo všude veselo a ze země se ozýval radostný dětský smích.
Zkuste milé děti, od maminky, babičky nebo tetičky cukroví.
Prášek usměváček bude na nich schovaný, radostný úsměv vytvoří vám za chvíli.
Vaši andílci na nebi schovaní,
kteří vás ochraňují, v každé chvíli.
