Apatík se probudil brzy ráno. Tak moc se těšil za Morgatíkem, že skoro celou noc nemohl spinkat. Apatík se nenápadně proplížil ven z domečku a utíkal směrem k lesu, kde bydlel Morgatík. Po cestě ještě spapal několik listů ze stromů, aby neměl hlad.
Když dorazil do lesa, Morgatík na něj čekal na jednom pařezu, aby ho Apatík hned uviděl. “Ahoj Moragtíku,” pozdravil Apatík. “Dobré ráno, Apatíku,” odpověděl Morgatík. “Co dneska vymyslíme za zábavu?” Zeptal se Apatík Morgatíka. Morgatík chvíli přemýšlel. “Co kdybychom dneska stavěli domečky pro hmyzí zvířátka? Nebo bychom si mohli hrát kopanou s kamínky, nebo se můžeme houpat za ocásky na stromě.” Morgatík toho vymyslel opravdu hodně.
Ale Apatík chtěl zažít pořádné dobrodružství, něco jiného. Apatík natáhl krk do výšky, co nejvíc to šlo, aby se podíval, kolem sebe. Uviděl v dáli obrovskou horu. “Víš co by mě zajímalo, Morgatíku? Co je za tou obrovskou horou tam v dáli.” Morgatík se díval všude okolo, ale žádnou horu neviděl. “Jakou horu máš namysli?” Zeptal se Apatíka. Apatík položil hlavičku dolů, aby na ni Morgatík mohl vylézt. “Tuto horu. Už ji vidíš?”
“Tyyyjo, ta je teda obrovská.” Vykulil oči Morgatík. “Taky jsem moc zvědavý, co se za ní skrývá.” Pojďme to prozkoumat, shodli se oba a vypravili se na cestu.
Cesta netrvala dlouho, minuli několik lesů, potkali velké jezero až nakonec došli pod samotnou horu. Hora byla tak prudká, že aby mohli vylézt až nahoru, musel se Apatík přidržovat okolních menších stromů, které rostly okolo. Nakonec se jim to ale podařilo a stáli úplně na nejvyšším vrcholku.
To byla nádhera. Před sebou měli krásný výhled. Sluníčko jim hřálo na čumáčky a mráčky pluly kolem nich. “Podívej se tam dolů do údolí.” Vykřikl Apatík. “Co je to?” Morgatík se podíval směrem, kam koukal Apatík. “To je přece prales. Pojď, půjdeme se tam podívat. Třeba tam něco objevíme.” A vydali se na cestu zase z hory dolů.
Přišli k pralesu, ale byl tak zarostlý stromy a jinými vysokými rostlinami, že byl vidět pouze vchod dovnitř. “Asi se trochu bojím,” řekl nejistě Apatík. “Půjdeme spolu, když na sebe stále uvidíme, nic se nám nemůže stát.” Apatík souhlasil a vešli dovnitř.
“Pííííp, pipi, pííííp.” Ozvalo se jim nad hlavou. “Co to je, co to je?” Koukal kolem sebe Apatík. “To je malinkatý ptáček. Jmenuje se Confucík. Koukni, sedí tam ve větvích.” Apatík natáhl svůj dlouhý krk a koukal přímo na malého ptáčka. “Jeeee, ten je krásný a jak zpívá.” Řekl Apatík. Pokračovali dál. Za chvilku něco zašustilo v kapradinách a přes cestu jim přeběhl Archejík s taškou přes rameno. Mával křídly a volal: “Nestíhám, nestíhám, roznáším pralesní noviny.” A běžel pryč. Zůstala po něm jen písčitá stopa.
“Prales je úplně jiný, než náš domov. Je takový rušný,” povídali si o tom Apatík s Morgatíkem.
Přišli na konec cesty, která byla celá zarostlá stromy Ginka. “Dál asi nebudeme moct pokračovat.” Zkoušel se přes stromy dostat Apatík. “Podívej, tady vedle je vyšlapaná cestička od zvířátek,” všiml si jí Morgatík. “Půjdeme po ní a uvidíme, kam nás zavede.” Apatík souhlasil a vydali se oba po ní.
Na konci je čekalo velké překvapení. Před nimi se otevřelo jedno pralesní místo, o kterém věděla jen zvířátka z pralesa. Kolem dokola rostly Cykasy, které vypadaly podobně jako palmy. Pod nimi byly schované kapradiny a jiné rostliny. Uprostřed protékala velká řeka. Apatík s Morgatíkem šli místo prozkoumat.
“Podívej, tam jsou dinosauři, kteří vypadají podobně jako ty, Apatíku.” Apatík s Morgatíkem se šli s nimi seznámit.
“Ahoj, jmenuji se Apatík a já jsem Morgatík. Jak se jmenujete vy?” Všichni otočili své dlouhé krky směrem k Apatíkovi a Morgatíkovi.
“Ahoj,” pozdravili všichni. A postupně se začali představovat. “Jmenuji se Brachík, já jsem Diplodík a mně říkají Sauropodík. Všechny nás moc těší. Ale jak jste se objevili v našem barevném pralese? A odkud pocházíte?” Ptali se zvědavě dinosauři.
A tak jim Apatík a Morgatík všechno vyprávěli. “Máte to tady moc hezké. Mohli bychom za vámi někdy přijít a hrát si tady?” Zeptal se Apatík. “Ale jistě, rádi vás uvidíme,” řekl Sauropodík.
Apatík s Morgatíkem dostali po dlouhé cestě žízeň a oba se šli napít k řece. Tam však odpočívalo jedno zvířátko. Mělo zavřené oči a otevřenou tlamu s obrovskými zuby. Jakmile Apatík s Morgatíkem zvířátko viděli, běželi hned zpátky za ostatními dinosaury. “Copak se stalo?” Zeptal se Diplodík. “Tam, tam,” ukazovali směrem, k řece.
“To je Sarcodík. Je podobný krokodýlovi, ale bát se ho nemusíte, je moc hodný.” Jakmile to Diplodík dořekl. Sarcodík otevřel oči a Apatíka s Morgatikem pozdravil a usmál se: “Ahooj”.
Apatík s Morgatikem pozdravili Sarcodíka a začali se smát, protože už jim nepřipadal děsivý. Ale docela srandovní.
Apatík s Morgatikem se s ostatními dinosaury a zvířátky rozloučili a mířili zpátky směrem k vysoké hoře. Po cestě si ještě vyprávěli spoustu zážitků z toho dne.
A byli moc rádi, že mají nové kamarády.
