V jednom velmi starém listnatém království bydlela prasátková rodina. Maminka divočáková, tatínek divočák a čtyři malá pruhovaná selátka. Dvě sestřičky a dva bratříčci. Jeden z nich se jmenoval Ivošek.
Ivošek si rád hrál se sourozenci a ze všeho nejraději měl rád pořádné dobrodružství a žádnou nudu. Tatínkovi pomáhal v jeho malé dílničce, kterou měl postavenou hned vedle jejich domečku. Mamince zas rád pomáhal v kuchyni, nejraději s ní pekl voňavou bábovku z žaludů.
Všichni se měli moc rádi a všechno dělali společně. Na jaře chodili do lesa oňufávat čerstvě vykvetlé kytičky, v létě sbírali různé bobule, dělali piknik na dece a hráli hry a na podzim sbírali kaštany a tvořili z nich různá zvířátka.
Celý rok však chodili v lese na jedno místo, které měla ráda celá rodina. Tím bylo přírodní bahínkové koupadlo. Dvě malá bahínková jezírka a jedno pořádně velké, že by se tam vlezlo spoustu dalších prasátek.
“Šplouch, šplouch”, všude létalo bahínko, když si Ivošek hrál s bratříčky a sestřičkami v bahínku na honěnou, běhali tam a zase zpátky, házeli si s balonkem, který jim vytvořil tatínek z lístečků a potápěli se a lovili malé kamínky. Hráli si všichni až do večera, než je maminka zavolala na večeři. Zrovna pekla ořechový nákyp, který krásně voněl.
U večeře se Ivošek zeptal tatínka: “Tatínku, tatínku, představ si, co jsem dneska slyšel v lese. Bavili se mezi sebou dvě malá veverčátka o nějaké skluzavce, že prý jezdit na ní je velká sranda. To jsem ještě neslyšel, o skluzavce, nevíš co by to mohlo být?”
Tatínek se poškrabkal za ouškem a řekl: “Tak to teda netuším, to jsem taky nikdy neslyšel.” Ale maminka si vzpomněla na jednu pohádkovou knížku, ve které skluzavka zrovna byla, knížku vytáhla z knihovničky a šla ji ukázat tatínkovi a Ivoškovi. “Podívejte, to je ona,” řekla maminka.
“Počkej, podívám se.” Tatínek si vzal svoje brýle, aby na to lépe viděl. Aha tak toto je ta skluzavka, a hned ji začal zkoumat jak je vyrobená.
“Tatínku, tatínku, co kdybychom si takovou skluzavku taky postavili v bahinkovém jezírku.”
“To je nápad,” řekl tatínek, začneme se stavením hned zítra.
Druhý den vstal tatínek velmi brzy ráno, když se sluníčko sotva probouzelo a ze své dílničky vzal všechno nářadí, co tam našel, maminka upekla sebou koláč a tatínek s Ivoškem vyrazili společně k bahinkovému jezírku.
Koukali okolo, kde by se dala skluzavka postavit. Uviděli dva vysoké stromy. “Podívej, tatínku, skluzavka by se dala postavit a zachytit mezi stromy, řekl Ivošek.” “No jo, ale jak ji jen připevnit,” řekl zase tatínek. A v tom přišla maminka s bratříčky i sestřičkami podívat se, jak jde stavění skluzavky.
Maminka viděla jak Ivošek s tatínkem přemýšlí nad tím, jak by skluzavka mohla držet, a protože maminka byla plná nápadů, něco ji napadlo.
Mám doma staré látky a běžela pro ně domů. Přinesla sebou i nůžky, látky roztříhala a upletla z nich copánky. “A je to, super nápad,” řekl tatínek.
“Teď budeme potřebovat nějaké dřevo na skluzavku,” řekl tatínek. A bráškové a sestřičky běželi do lesa a donesli spoustu dřevěných prkének různých velikostí. “Děkujeme za pomoc,” řekl tatínek.
A s Ivoškem se pustili do práce. Prkénka různě tvarovali, brousili, přeměřovali a postupně je skládali na sebe a přidělávali hřebíčky a kladívkem, Ivošek celou dobu tatínkovi pomáhal. Blížil se pomalu večer a skluzavka už byla skoro hotová. Ještě ji přidělat copánky, které vytvořila maminka. Jedna, dvě, tři a je to.
Hotovo.
Skluzavka už stojí.
Všichni ale byli za celý den moc unavení a rozhodli se, že skluzavku vyzkouší až druhý den, až si trochu odpočinou a načerpají novou energii.
“Jakou pohádku, byste chtěli slyšet dneska?" Zeptala se prasátek maminka. Ivošek zavolal, o skluzavce. “Maminko, prosím vyprávěj.”
A tak se maminka dala do čtení, prasátka nastražila ouška a poslouchala každičké slovíčko, které maminka říkala. Ale byla tak unavená, že za chvilku usnula.
Druhý den vstal jako první Ivošek, všechny vzbudil. “Vstávejte, vstávejte,” volal. Jdeme vyzkoušet skluzavku. Už se nemohl dočkat, až se na ní sveze.
Když přišli ke skluzavce, Ivošek na ni hned nasedl a zkoušel se svést, ale skluzavka vůbec neklouzala. Ale jak to? “Možná to bude chtít trochu vody,” řekl zamyšleně tatínek. Všichni šli ke studánce a nabrali z ní vodu. Polili skluzavku. “Zkus to teď,” řekla maminka.
“A jeduuuu,” zavolal Ivošek, to je taková zábava, a tak se na skluzavce vsichni střídali, prvně každý zvlášť, pak jezdili za sebou, pak po bříšku, pak zase po zádičkách. Jezdili celý den až do večera, než šlo sluníčko spinkat.
“Uaaaa, uaaa”. Zazíval unaveně Ivošek. Maminka doma všem uvařila na večeři teplou polévku z kukuřice. Ivošek se sourozenci si vzali pyžámka. A maminka jim četla pohádku. Než ji však dočetla, všichni už spinkali a něco hezkého si nechali zdát, třeba o skluzavce.
