Natálka bydlela se svou maminkou a tatínkem v jednom velkém městě. Měla tam spoustu kamarádů, se kterými si chodila každé odpoledne hrát na hřiště. Její oblíbená hračka byla princezna, která Natálku všude doprovázela. Ze všeho nejraději jezdila k babičce a dědečkovi, kteří bydleli v jedné malinkaté vesničce.
Babička s dědečkem měli doma pejska Bertíka, na dvorku slepičky s kohoutkem a králíčky. Pokaždé, když babička věděla, že za ní Natálka přijede na návštěvu, napekla koláčky a Natálce připravila horké kakao, s dědečkem zase vymýšleli různé hry na zahradě. Natálka se k babičce a dědečkovi pokaždé moc těšila.
Byl podzim, lístečky ze stromů začaly padat a zem byla plná barev, od červené, zelené až po žlutou a hnědou. “Natálko, dneska je sobota, jedeme k babičce a dědečkovi na návštěvu,” zavolala na Natálku maminka.
Jupííí, vyskočila Natálka radostí, do batůžku si zabalila několik důležitých věcí a samozřejmě také nezapomněla vzít sebou svou oblíbenou hračku princeznu.
Cesta rychle utíkala a zanedlouho dojeli k babičce a dědečkovi. Ti už na ně čekali a mávali jim. Natálka hned běžela k babičce a dědečkovi a objala je, tolik radostí najednou. Dědeček měl pro Natálku připravené překvapení. Ze skříně vytáhl obrovského papírového draka, kterého sám vyrobil. Hned ho šli společně vyzkoušet na pole, a protože zrovna foukal vítr, drak létal vzduchem tam a zase zpátky. Byla to velká legrace.
Natálka potom pomohla dědečkovi posbírat jablíčka ze stromů, moc ji sbírání bavilo, protože pro jablíčka, která zůstala na stromech, Natálka vždycky ještě vyšplhala a podávala je dědečkovi a ten je dával do velké bedny.
Blížil se pomalu večer a Natálka s maminkou a tatínkem se chystali na cestu domů. Dědeček dal ještě do košíčku Natálce několik jablíček sebou, rozloučili se a babička Natálce dala velkou pusu.
Když přijeli domů, byl už pozdě večer, Natálka si vyčistila zoubky, převlékla se do pyžamka, a maminka jí ještě přečetla pohádku na dobrou noc, Natálka však byla za celý den tak unavená, že za chvilku usla.
V noci ji však něco probudilo, slyšela “chřoup, chřoup,” co by to jen mohlo být? pomyslela si. A šla se podívat do kuchyně, odkud se zvuk ozýval. V kuchyni uviděla na stole malé myšky, které si pochutnávaly na zbytku chleba. Ale jakmile Natálku uviděly, hned se běžely schovat do domečku. “Mě se bát nemusíte,” řekla jim Natálka. Vytáhla z lednice kousek sýra, dala ho na talířek a položila před domeček myšek, který byl schovaný ve zdi. A šla spinkat. Ráno, když přišla, byl všechen sýr spapaný. Každý večer, vytáhla Natálka z lednice kousek sýra a položila ho před domeček a sýr pokaždé do druhého dne zmizel.
Podzim skončil a začala zima. přišly první mrazíky a s nimi i sníh. Byly tady Vánoce. Natálka se těšila, že jako každý rok budou vykrajovat s maminkou a tatínkem jablíčka. Natálka donesla se spíže bedýnku s jablíčky, které dostala od dědečka. “Budeme letos zase vykrajovat jablíčka?” Zeptala se Natálka maminky. To víš že ano, odpověděla maminka. Které se ti líbí nejvíce, Natálko? Tohle, je pěkně červené a krásně se leskne. Maminka začala s vykrajováním, rozpůlila jablíčko, ale žádná hvězdička v něm nebyla. Tak zkusila další a další jablíčko, nakonec vykrojili všechna jablíčka, ale v žádném hvězdička schovaná nebyla.
Natálka byla smutná, těšila se na hvězdičky, které se pokaždé jako zázrakem v jablíčku objevily.
Když Natálka dávala večer sýr myškám před domeček, myšky viděly, jak je Natálka smutná. Ony to nebyly totiž jen tak ledajaké myšky. Ale byly to malé vánoční víly, které vypadaly jako myšky. A protože Natálka na myšky byla hodná a nosila jim kousek sýra, rozhodly se, že jí udělají radost. Počkaly, až šla Natálka spinkat, vzaly si kouzelnou hůlku a začaly čarovat.
Mávnutím kouzelnou hůlkou,
radost uděláme velkou,
z nebe se snesla jedna hvězdička a přilepila se do prvního jablíčka,
z nebe se snesla druhá hvězdička a přilepila se do druhého jablíčka.
Z nebe se snesla třetí hvězdička a přilepila se do třetího jablíčka.
Hvězdičky teď spinkají, třeba je někdo druhý den probudí.
Když se ráno Natálka probudila, šla se do kuchyně napít mléka, když se podívala na stůl, uviděla, že jsou v jablíčku malinkaté hvězdičky. Vzala jedno jablíčko a utíkala s ním vzbudit maminku a tatínka.
“Maminko, tatínku, vstávejte, podívejte, v jablíčku je hvězdička.” Natálka měla tak velkou radost, že najednou začala hvězdička svítit a čím byla Natálčina radost větší, tím i hvězdička svítila víc a víc až se rozzářila celá místnost.
“Maminka s tatínkem tomu nemohli uvěřit, ale jak to, že hvězdička svítí? A jak se tam objevila?” Divili se oba.
Natálka se však usmála a špitla, to bylo určitě kouzlo vánoční.
