Když se v horách začala rozpouštět bílá zimní peřinka a na přírodu pomalu začalo klepat jaro, začala se probouzet ze zimního spánku zvířátka. Jezevec si protáhl tlapky, méďa vykoukl ven ze svého pelíšku a syslík dál o sobě vědět svým písknutim. Nejen zvířátka se probouzela ze zimního spánku, ale i stromy.
U jednoho potůčku se zrovna probudila jeřabinka Pepinka, protáhla své větvičky ke sluníčku a začala se rozkoukávat. "To jsem se ale krásně vyspinkala a načerpala novou energii na celý rok.''
Sluníčko začalo hřát víc a víc a zanedlouho se objevil květen. Na stromech se už začaly objevovat první květy, i na větvičkách jeřabinky se rozvinuly bílé květy, a jak krásně voněly. Voněly tak moc, že jim neodolaly mušky a komáři a přišli je ochutnat svými sosáčky.
Léto uteklo, a s prvním spadeným listím se Pepince na větvičkách začervenaly první kuličky, i její lístky byly zbarvené do krásné žluté a vínové barvy. Měla z toho radost, že jako každý rok bude mít na větvičkách spoustu dobrot pro špačky, drozdy i kosáky.
Jednoho dne se však vítr rozhodl, že si zahraje s meluzínou na závody, kdo přeletí rychleji z jednoho vrcholu hor na druhý. Tři, dva, jedna a start, bylo jen slyšet fúúú fúúúúú.
Druhý den, když se sluníčko probudilo, se nestačily zvířátka a stromy divit, všude bylo spadené listí, šišky, bukvice a jeřabince Pepince se rozkutálely kuličky po celém lese, louce a některé z nich ležely v potoce. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, nemohla se však dopočítat, kolik jich ještě zůstalo na jejich větvičkách. Začala být smutná, těšila se, že ptáčci budou mít na zimu dobroty, ale s takovou?
Uviděla ji zvířátka, jak je smutná a naříká, rozhodla se, že ji pomohou. Zanedlouho vyskočil z lesa zajda a měl v tlapičce jednu kuličku, jelínek nesl další čtyři na svých parohách, liška měla jednu na ocásku, mravenečci před sebou kutáleli dalších pět kuliček, na louce zase pomohli berušky, hlemýžď, broučci i ptáčci, každý z nich našel několik kuliček, v potůčku zase připluli na břeh pstruzi a každý měl v pusince jednu kuličku. Nakonec veverky ještě vyskočily vysoko do stromu do větvích, od tam měly totiž moc hezký výhled a zbytek kuliček, které ještě uviděly zakutálené, posbíraly.
Všechna zvířátka přišla před jeřabinku a společně začaly počítat. Ozvalo se: "já mám pět, já zase deset, my jsme se dopočítaly dvaceti.” A nakonec z toho bylo všech 100 kuliček.
Pepinka z toho měla takovou radost. "Děkuji vám kamarádi, že jste mně pomohli najít a posbírat všechny poztrácené kuličky."
A tak se o své kuličky Pepinka rozdělila se zvířátky. Rozhodly se, že si z kuliček udělají dobroty. A tak je liška s jelínkem naložili spolu se smrkovými výhonky, zajda s veverkami uvařili marmeládu, broučci s beruškami z nich upekli koláč, ptáčci je navlíkli na stéblo trávy a ve větru je nechali usušit, pstruzi z nich zase udělali zavařeniny. Byla u toho velká legrace.
Společně si pak sedli pod jeřabinku Pepinku a začali ochutnávat, liška si na tlapku dala trošku marmelády, pstruzi si do pusinky dali pár sušených kuliček, veverka ochutnala kousek koláče a broučci s beruškami si na tykadla nabrali trošku zavařeniny. Takové dobroty to byly, mňam.
Nakonec si pak spolu vykládali různé příběhy z lesa, louky i potůčku.
Nezapomněli však Pepince poděkovat. "Děkujeme Pepinko, že jsi nám dala své kuličky a my jsme z nich mohli udělat dobroty, a víš co?” Ještě budeme moc zdraví, protože v každé kuličce se schovává spoustu vitamínu C.
