V jedné rozkvetlé zahrádce bydlel malý ježek Evženek. V zahrádce se mu moc líbilo, protože tam měl dostatek stínu pod květinkami, čerstvou vodičku v jezírku a mooc dobrot, které našel v zemi nebo na záhoncích.
Jednoho letního dne nebyl na obloze jediný mráček, sluníčko moc hřálo, pálilo a všechny dobroty, které byly na zahrádce uschly a najednou nebylo místo, kde by Evženek mohl přes den spinkat a odpočívat.
To se Evženkovi nelíbilo a když vyšel měsíček na oblohu, rozhodl se, že se poohlédne po jiném místečku, kde by se mu dařilo lépe. A tak se vydal na cestu. Šel přes louku, kde zrovna svítily svatojánské mušky, na poli mu nad hlavou proletěla sova, která ho pozdravila svým houkáním "huuu, huuu" a na jednom kopci potkal vlka, který si zrovna cvičil své vytí do místního vlkového sboru "hauuuu, hauuuu".
Došel na kraj lístečkové lesa a vešel dovnitř.
Čumáčkem začal oňufávat nové místo. Všude to vonělo dobrotami, půda pod jeho tlapkami byla měkoučká jako peřinka. Nad hlavou byly vysoké stromy plné lístečků, takže přes den se sem jen málokdy dostaly sluníčkové paprsky. Opodál slyšel bublající potůček. Místo, kde by se mohl ochladit a napít průzračné vodičky. Byl tak nadšený, že samou radostí zavolal: "Ježkovi voči, to je to nejkrásnější místo, jaké jsem mohl najít.” Na to si ještě pořádně zadupal a zafuněl.
No jenže celý les v noci spal, a tak se stalo to, že se všechna zvířátka, rostlinky, houby i stromy probudili. Veverky vykoukly ze svých domečků, ptáčci na stromě kroutili hlavou, ozývaný méďa vylezl z jeskyně, zajíčci se snažili tlapkami stočit ouška do ruličky, aby mohli dál spát a houby kdyby mohly, tak by nejraději někam utekly s rostlinami i stromy.
Takové nadělení. "Kdo nás probudil v tuhle noční hodinu?" Ale jak se dívali sem a tam, nikde nikoho neviděli. Druhý den byli všichni moc unavení, nikomu se nechtělo ven z pelíšku.
Jediný ježek vstal ještě brzy ráno a užíval si ranní koupačku ve studánce. Na snídani našel dobroty na zemi i v zemi. Nad hlavou měl stín, který mu zajistily borůvky a maliny, takže na něho nesvítilo sluníčko. No hotový sen, lepší místo jsem si nemohl vybrat, pomyslel si.
Odpoledne šel Evženek spinkat, a zbytek lesních zvířátek, stromy i rostlinky nabrali trochu energie, takže les zase ožil. "Snad už se tato noc nebude opakovat." Pomysleli si všichni.
Ale jakmile všichni šli spinkat, Evženek se probudil a bylo jen slyšet "dup, dup, dup". A celý les byl opět vzhůru.
Druhý den se sešla všechna zvířátka dohromady a přemýšlela jak to udělat, aby nečekaného nového lesního návštěvníka odhalila. Jak tak všichni seděli na pasece, zajdy najednou napadlo. "A co kdybychom na pařez nachystali lesní dobroty?"
“Super nápad,” řekla veverka, tak aspoň budeme vidět, kdo je přijde ochutnat. V lese každé zvířátko našlo nějakou dobrotu a všechna zvířátka je položila na pařez. Večer nikdo nešel spát a všichni čekali, co se bude dít.
A jakmile vyšly první hvězdičky na oblohu, ze křoví bylo slyšet "dup, dup, dup".
“Co to tady tak krásně voní?” Evženek nakrčil čumáček a svými fousky začal hledat dobroty. Až ho to zavedlo přímo na pařez, kde bylo vše nachystané.
Jak ho uviděla zvířátka, vylezla ze svých úkrytů a běžela se podívat, které zvířátko je každou noc budí ze spánku. Ale jakmile zvířátka přiběhla k ježkovi, polekal se a hned se schoval do klubíčka a naježil bodlinky.
Malý lišák šel k němu blíže a povídá: "Podívej mámo, co to je za zvířátko, všude vidím jen samé bodlinky a nikde nevidím hlavičku, ani tlapky, ty má asi schované uvnitř klubíčka."
“Haloo, copak jsi za zvířátko?” Zeptal se zajda Evženka. Ale bodlinková kulička se ani nepohla.
“Nás se bát nemusíš, nikdo ti neublíží.” Řekl malý lišák. Za chvilku bylo vidět, jak se bodlinková kulička začíná pomalu otevírat, nejdřív vykoukla jedna tlapka, pak druhá, třetí, čtvrtá a jako poslední nakonec vykoukla hlavička. “A hele malý ježek.” Zahoukala sova.
“Jak se jmenuješ?” Zeptala se zvířátka. Jmenuji se Evženek. “A jak ses dostal k nám do lístečkového lesa?” Ptala se zvířátka dále.
A tak jim Evženek vyprávěl celý příběh. Že pochází ze zahrádky, ale přestalo se mu tam líbit, a tak se vydal na cestu, aby objevil nové místo, kde se mu bude hezky bydlet.
Zvířátka však řekla trochu smutně: “Jsme moc rádi, že jsi náš nový lesní kamarád, ale každou noc nás budíš svým dupáním a my potom nemůžeme spinkat.” A tak všichni přemýšleli, jak to udělat, aby ježek mohl zůstat v lese a přitom v noci nikoho nebudil.
“Něco mě napadlo,” řekla sova. Co kdybychom Evženkovi vytvořili lesní botičky na tlapky. “To je nápad,” zvolala radostí zvířátka.
Veverky posbíraly lístečky v korunách stromů. Myšky běžely na louku pro stéblo trávy a zajdové vyrobili jehlu ze dřívek, které našli na zemi. Ptáčkové nakonec do jehly provlékli stéblo trávy a z lístečků vyrobili botičky. Evženek je hned vyzkoušel, byly příjemné, pohodlné a měkoučké jako papučky.
Děkuji vám lesní kamarádi, že jste mi vyrobili lesní botičky. Teď aspoň budu moc v noci běhat po lese a přitom vás nerušit a nebudit z nočního spánku.
