V lesním království bydlela kukačka Vlastička. Měla moc ráda dobrodružství, cestovala po celém lesním království s batůžkem a pokaždé když se blížil večer, dívala se, u jakého ptáčka by mohla spinkat. Jednou si vyhlídla domeček ptáčka stehlíčka a jindy zase spinkala u ptáčka rákosníčka.
Ptáčci pokaždé Vlastičku přivítali, nachystali něco dobrého do bříška a Vlastička na oplátku malým ptáčkům před spinkáním vyprávěla příběhy z cest, kde byla, co viděla a kde se jí líbilo nejvíce.
K některým ptáčkům se Vlastička ráda vracela. Bylo vidět, že se na ni vždycky těší. A malá ptáčátka? Ta už se nemohla dočkat, až jim Vlastička zase bude vyprávět pohádky.
Jednoho dne, když se Vlastička zrovna vrátila z jedné dobrodružné cesty, viděla, že se v lesním království něco chystá. Sedla si na jednu větev a pozorovala jak zvířátka připravují velkém pódium, “ale co se tady bude konat?” Pomyslela si. A jelikož byla zvědavá, slétla dolů z větve a šla se zeptat zvířátek, co připravují.
“Ahoj zvířátka.” Pozdravila Vlastička. “Vidím, že tady stavíte velké pódium a jsou tu nachystané i židličky, to tady bude asi nějaká slavnost, že ano?”
“Ale kdeže,” odpověděla zvířátka. “Bude se tady konat soutěž. Soutěž?” Zeptala se ještě jednou Vlastička. A jaká soutěž? To by mě moc zajímalo. Soutěž o cenu lesního slavíka. A zvířátka ukázala na velkou ceduli před pódiem.
“A mohla bych se jí také zúčastnit?” Zeptala se Vlastička. “Určitě, soutěž je pro každé zvířátko, ale nezapomeň se přihlásit, aby ses jí mohla zúčastnit.” Vlastička se běžela přihlásit do soutěže. Dostala kytičku, kterou si dala na krk, aby bylo vidět, že je účastnice soutěže. “A kdy se bude soutěž konat?” Zeptala se veverky, která zapisovala na soutěž další zvířátko.
“Soutěž se bude konat dnes večer až zapadne sluníčko. Má být krásná noc.” Říkala to naše žabka rosnička, která dokáže určit, kdy bude sluníčko na obloze a kdy budou mráčky a déšť.
Večer se pomalu blížil. Sluníčko zamávalo mráčkům a šlo spinkat za kopečky. Měsíček přiběhl na oblohu a vzal sebou spoustu hvězdiček.
Vlastička přiletěla na místo, kde se konala soutěž. Ostatní zvířátka už byla také na místě. Ježek vzal do pacek malinkatý mikrofon ze zvonečku a všechny přivítal. Vítám vás všechny v soutěži o cenu lesního slavíka.
Rád bych vám představil účastníky soutěže:
První účastník soutěže je kos.
Druhý účastník soutěže je datel.
Třetí účastník soutěže je medvěd.
Čtvrtý účastník soutěže je sova.
A posledním účastníkem je kukačka.
Ještě představíme naši porotu:
Porotce číslo jedna je jelen.
Porotce číslo dva je vlk.
Porotce číslo tři je pěnkava.
A porotce číslo čtyři je sova.
Připraví se první účastník soutěže.
Kos vystoupil na pódium, vzal housličky a začal zpívat. Pííííp pi pi píííííp. Všem se to moc líbilo. Kos dostal od poroty 7 kytiček.
Druhý vystoupil datel. Vzal si bubínek a začal zpívat. Ťuk, ťuuuuuk, ťuky, ťuky ťuk.
Porotě se výstup datla taky moc líbil. A datel od poroty dostal 8 kytiček.
Třetí vystoupil medvěd. Vzal do pacek harfičku a začal hrát a zpívat. Brum, brum, bruuuuuum, brum, brum, brum.
Porota se domluvila, že medvěd dostane 6 kytiček.
Dále vystoupila sova. Vzala kytaru a začala hrát a zpívat. Hu, huuuu, hu, huuuuuuu.
“To byl určitě nejlepší výkon,” ozvalo se v porotě a sova dostala od poroty 9 kytiček.
A poslední vystoupila kukačka. Vzala bicí soupravu a začala zpívat. Byl z toho hotový rockový koncert. Všem se to tak moc líbilo, že vstali ze židlí a začali tleskat. “Tak to jsme nečekali. To bylo nejlepší vystoupení.” A kukačka dostala 10 kytiček.
Máme tu výherce. Cenu za lesního slavíka vyhrává kukačka Vlastička. Ježek předal Vlastičce pohár jako hlavní cenu a všichni Vlastičce moc gratulovali.
O Vlastičce se mluvilo po celém lesním království. A jak to tak bývá, ptáčci tuto novinu roznesli daleko do cizích krajů. Až jednoho dne Vlastičce přišel dopis, ve kterém bylo napsáno:
doslechli jsme se novinu,
že daleko od nás je pěvec, který vyhrál hlavní slavíkovou cenu.
Bude nám ctí, když za námi přiletíš,
a koncertem nás potěšíš.
Dobrůtky budou nachystaný a
pelíšek pro tebe připravený.
Těšíme se na tebe.
Afričtí ptáčci z pěvecké skupiny
JSME TU PRO TEBE
Vlastička měla velkou radost. Čeká mě velké dobrodružství, pomyslela si. Zabalila si batůžek, vzala ze pár dobrot a vydala se na cestu. Cesta byla dlouhá, ale za několik dní, přeletěla přes moře a přiletěla do Afriky. Tam na ni už čekali ptáčci.
“Těší nás. Moc jsme se na tebe těšili,” řekli ptáčci Vlastičce. Slyšeli jsme, že jsi u vás v lesním království nejlepším pěvcem.
Rádi si tě poslechneme, dnes večer se u nás pořádá koncert.
Vlastička večer přišla na koncert, bylo tam spoustu ptáčků a různých zvířátek, které předtím nikdy neviděla.
Sedla si za bicí soupravu a začala hrát a zpívat. Všude bylo slyšet jen. “To je nádhera, takový krásný zpěv, ještě jednu písničku, ještě jednu písničku.” A tak Vlastička hrála a zpívala celý večer.
A tak i v Africe se o Vlastičce začalo vyprávět, jakým je pěvcem, až se tato novina donesla až do Indie. Vlastička letěla i tam, protože i z Indie jí přišel dopis s pozvánkou. Nakonec Vlastička proletěla celý svět. Byla nadšená, protože zažívala nová a nová dobrodružství, potkala se s novými zvířátky, viděla moře i oceán.
A když se Vlastička vrátila zpátky do lesního království, všem vyprávěla o svých cestách a dobrodružstvích, které zažila.
