Medvídek Davídek bydlel s maminkou a tatínkem v jedné malinké jeskyňce uprostřed hor. Davídek byl velmi kamarádský. Za kamarády měl veverku, srnečka, zajíčka a divočáka.
Každý den spolu dováděli v lese a vymýšleli různé hry na schovávanou v lesním porostu, na honěnou na louce, kdo doskočí dál nebo kdo dál dohodí do tůňky kamínek. Stále je napadlo něco nového.
Jednoho sluníčkového dne, když si zvířátka hrála venku, se Davídek zeptal veverky, srnečka, zajíčka a divočáka: "co vlastně děláte v zimě?"
“Taky spinkáte?”
Nee my nespinkáme, to je nuda, chodíme pro dobroty do lesa, hrajeme si ve sněhu na koulovanou, vytáhneme klacíky z komůrky a jezdíme na nich z kopce dolů, a nebo stavíme sněhuláka, je u toho vždycky kopa srandy.
Když šel Davídek domů, celou dobu myslel na to, co mu zvířátka říkala a rozhodl se, že tuto zimu spinkat nepůjde a zkusí to také. Vždyť je to přece mnohem větší legrace než celou zimu spinkat a nezkusit něco nového.
S radostí doma vyprávěl mamince a tatínkovi, že si vyrobí na zimu také klacíky, aby na nich mohl jezdit z kopce dolů a bude si hrát se zvířátky ve sněhu a stavět sněhuláka a nepůjde vůbec spinkat. “Víš Davídku, ale spánek je pro nás medvídky velmi důležitý, když spinkáme, nabíráme novou sílu, abychom na jaře, když se zbudíme, měli dostatek energie na celý rok,” říkala Davídkovi maminka.
Ale Davídek měl úplně jiné myšlenky a maminku vůbec neposlouchal, co mu povídala.
Sluníčko už začalo pomale zívat a načechrávalo si peřinku z obláčků. Chystalo se jít spinkat a probudit se zase na jaře. Davídek s maminkou a tatínkem sbírali v lese poslední dobrůtky do bříška. Našli ostružiny, houby, spapali ze pár pupenů a hlavně moc moc medu, který dostali od včeliček.
Z nebe začaly poletovat vločky, přišly první mrazíky, byl čas jít spinkat. Maminka Davídkovi nachystala spinkání z větviček a pořádně je vystlala mechem. Přečetla pohádku na dobrou noc a myslela si, že Davídek už spinká a zapomněl na to jeho velké dobrodružství.
Medvídek Davídek bydlel s maminkou a tatínkem v jedné malinké jeskyňce uprostřed hor. Davídek byl velmi kamarádský. Za kamarády měl veverku, srnečka, zajíčka a divočáka.
Ale jakmile maminka s tatínkem usli, Davídek vyběhl ven. Příroda byla přikrytá bílou peřinkou. Některá zvířátka už dávno hajala. Ježek byl schoulený do klubíčka a spinkal ve svém hnízdečku. V noře zase chrupkal syslík, který měl vystlaný hajánek trávou a v jedné jeskyňce si zimní spánek dopřával zavěšený hlavou dolů netopýr. Byla však zvířátka, která zimní spánek vůbec nepotřebovala, mezi která patřili Davídkovi kamarádi.
Davídek spolu s kamarády stavěli sněhuláka, jezdili na klacíkách z kopce dolů, klouzali se na ledu, to byla sranda. Lepší jak spinkání, pomyslel si Davídek.
Jak spolu skotačili a hráli si, Davídkovi začalo vrčet v bříšku, dostal velký hlad.
“Co papáte v zimě?” Ptal se ostatních zvířátek.
“Máme v komůrce udělané zásoby na zimu a pokaždé, když dostaneme hlad, jsou tam schované oříšky a semínka.” Řekla veverka.
“Na mě čekají lístečky ostružiníku, papám kůru ze stromů, a nebo mám v krmelci nachystané dobroty,” řekl mu srneček.
Já papám semínka, které najdu čumáčkem nebo rád okusuji větvičky.” Řekl mu zajíček.
“A co ty divočáku?”
“Mně moc chutnají semínka, která najdu v zemi, podzemní houby, na louce na mě čeká tráva nebo v krmelci seno a jiné dobroty.” Řekl divočák.
Ani jedna z variant se však Davídkovi nelíbila. Byl zvyklý na jiné dobroty. Slaďoučký med, voňavé ostružiny a maliny. Za chvilku Davídkovi začala být zima na tlapky, pofukoval studený vítr a cítil, že už ho tělíčko neposlouchá a je moc unavené.
“Není to taková zábava,” jak jsem si myslel.
Rozloučil se se zvířátky, že se uvidí zase na jaře a utíkal se schovat domů. Přitulil se k mamince a tatínkovi, bylo mu příjemně, teploučko, a během chviličky usnul.
“Vstávej.” Volala na něho maminka. “To už je jaro?” Ptal se Davídek. Sluníčko už svítí a stromy začínají kvést. “Ale já jsem unavený a mám tak moc velký hlad.” Ale jakto? Zeptala se maminka.
Davídek vyprávěl mamince a tatínkovi, jaká zažíval nová dobrodružství se zvířátky. Jak stavěli sněhuláka, klouzali se na ledu. Ale po chvíli, jaký měl velký hlad a byla mu moc velká zima a těšil se zpátky za maminkou a tatínkem do pelíšku.
“Maminko a tatínku, příští zimu už raději půjdu spinkat s vámi, abych měl na jaře zase spoustu energie a mohl si hrát.”
