Malý mraveneček Toníček bydlel s maminkou v malinkém domečku hluboko v lese. Bylo mu však smutno, protože byl velice kamarádský a přál si, aby mohli v domečku bydlet s ním i jeho maminkou všichni mravenečci z lesa. Jak rostl a sílil, řekl si, že se vydá do světa a splní si svůj sen. Maminka mu sebou na cestu zabalila nějaké dobroty, až bude mít hlad, tak mu určitě přijdou vhod.
Toníček se vydal na cestu. Šel loukou, kde potkal spoustu nových zvířátek, které předtím nikdy neviděl. šnečka, který si to zrovna štrádoval na obídek přes cestu na pampeliškový lísteček, nad hlavou mu proletěl motýlek otakárek. Toníček si pomyslel: “to musí být nádhera vidět svět takhle z výšky.” Čmeláka, který si pobroukával písničky a kobylku, která skákala do výšky tak vysoko, že vypadala jako nějaký sportovec.
U potoka se potkal s žabičkou, ta se nafukovala a kvákala tak hlasitě, že vypadala, že každou chvilkou někam odletí. Hejno pstruhů si hrálo v průzračném potůčku a mraveneček si v tu chvíli pomyslel, jak je na tom světě krásně. Stále však přemýšlel, kde najít to pravé místo, kde by mohl uskutečnit ten svůj sen.
Přišel k listnatému lesu, kouká a říká si: “tak toto je to pravé místo na stavění.” Jenže si však vůbec neuvědomil, že z lístečků, které dopadají ze stromů na zem, jen tak domeček postavit nepůjde. Přišel k prvnímu lístečku, zkoušel ho zvednout, jenže list byl tak těžký, že to nešlo. Našel ještě menší lísteček, a i když se mu podařilo ho zvednout a dát na jiné lístečky, vůbec nedržely při sobě, a když začalo trochu foukat, větřík listy rozehnal po celém lese. Toníček posmutněl, ale řekl si, že to nevzdá a bude hledat dál.
Zanedlouho přišel k jehličnatému lesu, kde byly jedle, modříny, borovice a smrky. No jo, jenže u jakého stromu bude nejlepší začít stavět?
Přemýšlel a přemýšlel a nakonec se rozhodl, že to zkusí u smrků. Vyhlídl si takový pěkný pařez, kde okolo něj bylo spoustu jehliček a větviček a pustil se do stavění. Jenže však netušil, že postavit takový velký domeček nebude jen tak jednoduchý. Uplynula nějaká doba a Toníček už byl úplně vyčerpaný a neměl postavené ani základy.
Sedl si na cestu a začal plakat.
Když v tom, jeho pláč uslyšel jiný mraveneček, který šel zrovna okolo. Uviděl sedět Toníčka u cesty a zavolal na něj: "copak se ti přihodilo, že tak pláčeš?” Toníček zvedl hlavičku a říká: ”aaale chtěl jsem postavit domeček, do kterého by se vešli všichni mravenečci z lesa, ale sám to nezvládnu." Tak víš co? Já ti pomůžu, ve dvou se nám bude stavět mnohem lépe. A tak se mravenečci pustili do stavění. Ve dvou to šlo mnohem rychleji. Ale na tak velký domeček to nestačilo.
Na větvi seděla sojka, která všechno viděla z výšky, chtěla mravenečkům pomoci, a tak se rozlétla po celém lese a každého mravenečka, kterého uviděla poprosila o pomoc. Zanedlouho přišel mravenečkům pomoci celý les. Společně postavili z jehliček a větviček krásný velký domeček, který měl spoustu chodbiček, a dvířek. Byl dokonce tak vysoký, že když posvítilo sluníčko, jeho paprsky se dotýkaly vršku domečku. Mravenečci si postavili i podzemní tunýlky, to proto, když bude zima, aby měli kde spinkat do jara. Toníček byl šťastný, že se mu splnil sen, a mohli s ním i jeho maminkou být všichni mravenečci v jednom domečku.
