Jednoho dne se Apatík probudil do deště. Sluníčko bylo schované někde za mraky a z oblohy padaly velké kapky přímo na zem. “Kap, kap, kap”. Na zemi byly velké kaluže a když Apatík lezl z postýlky, skočil přímo do jedné z nich.
To se mu ale vůbec nelíbilo a hned volal na maminku. “Mamiiii, mamiiii, brrrr, ne, ne, ne.” A ukazoval na tlapky, které byly celé mokré a od bláta.
Maminka očistila a osušila Apatíkovi tlapky a podala mu krásné žluté gumáčky. “Ty se ti budou dneska hodit,” řekla Apatíkovi maminka.
Po snídani maminka s Apatíkem přemýšleli, co budou dělat. Jelikož byl opravdu velký déšť, nechtělo se ani jednomu z nich ven. A tak byli celé dopoledne schovaní a hráli si. Apatík si nejraději hrál s velkými kamennými kostkami a dřevěným autíčkem, které mu vyrobil tatínek.
Po obídku maminka Apatíkovi přečetla pohádku a uložila ho ke spinkání. Když se Apatík probudil, venku už přestávalo pršet.
Maminka oblékla Apatíkovi pláštěnku a gumáčky a vypravili se spolu ven. Apatík byl celou dobu zvědavý, kam jdou s maminkou na vycházku.
Uprostřed lesa stál velký kamenný domeček a na něm velkými písmeny bylo napsáno: DINOHERNIČKA
Když přišli k domečku, Apatík zavolal: “Vaauuu”. Kolem dokola byly různé prolézačky, velké houpačky, skluzavky, provazy, na kterých se mohlo houpat, kolotoče a plno dalších her v korunách stromů.
Apatík se rozběhl, aby mohl vyzkoušet jednu z nich. Ale maminka se na něj usmála a řekla mu: “Apatíku, dneska hodně pršelo a všechny venkovní hry, které by sis chtěl vyzkoušet jsou celé mokré a smutné a potřebují sluníčko, aby mohly uschnout a být zase veselé.”
Maminka podala Apatíkovi tlapku a vedla ho do kamenného domečku. Uvnitř bylo spoustu dalších her. Malé skluzavky, dřevěné hračky a hopsadla, také stolečky s židličkami a na nich papíry s pastelkami. Na zemi byly naskládané takové placky, které měly různé tvary, které byly příjemné do tlapek, když se po nich chodilo. Na stropě byly zavěšené velké kruhy na houpání a na stěně byly přidělané kamenné lístečky, po kterých se mohlo lézt až do stropu.
Tuto dinoherničku znali i jiné maminky s malými diny, a tak byla hernička plná malinkatých různých dinosaurů.
Někteří si spolu hráli dohromady a jiní si buď chtěli hrát sami a nebo si hráli společně s maminkami.
Apatík chtěl být stále s maminkou, protože se s ní cítil v bezpečí, a tak si celou dobu hráli společně. Vyzkoušeli snad úplně všechno, co v herničce našli.
Blížil se pomalu večer a Apatík začal být ozívaný. Maminka s Apatíkem se rozloučili s herničkou a vydali se na cestu zpátky domů. Apatík v sobě našel ještě malou energii, kterou použil při skákání v kalužích. To se mu moc líbilo.
A když přišli domů, maminka nachystala Apatíkovi večeři, vykoupala ho a společně si vyčistili zoubky. Uložila Apatíka do postýlky a přečetla mu pohádku. Ale když odcházela, z postýlky se najednou ozvalo: “Ne,ne,ne, bojíím.”
Maminka se vrátila zpátky a chvilku přemýšlela, čeho se Apatík začal bát.
“Čeho pak se bojíš?” Zeptala se Apatíka maminka. A Apatík odpověděl: “tňy.”
Aha, maminka koukla na oblohu, která byla celá zamračená a nebyl vidět měsíček ani hvězdičky, které pokaždé společně vytvářeli krásné stříbrné světlo, při kterém se Apatíkovi hezky usínalo.
Maminka si lehla za Apatíkem do postýlky, chytla ho za tlapku a řekla mu: “Zkus na chvíli zavřít očička a představ si, že nad tebou stále svítí měsíček s hvězdičkami a ochraňují tě. A i když jsou teď schovaní za mraky a ty je nevidíš, stále tam jsou.”
“Tak a zkus otevřít nejdřív jedno očičko a potom druhé,” řekla Apatíkovi maminka.
Apatík pomalu otevřel jedno očičko a pak druhé a najednou už kolem dokola nebyla taková velká tma. Apatík už viděl maminku, svou postýlku a celý pokojíček.
Zavřená očička si chvilku odpočinula, aby se mohla rozkoukat v té velké tmě. A tak už se Apatík přestal tmy bát, protože věděl, že kdykoliv zavře na chvilku očička a znovu je otevře, uvidí vše mnohem lépe.
