Před mnoha a mnoha lety na naší planetě chodila velká zvířátka, která připomínala ještěrky. Oproti ještěrkám však byla moc moc velká, asi jako bytovka, ve které bydlí děti, maminky, tatínci, babičky a dědečci. A zvířátka vážila tak moc, asi jako jeden náklaďák.
Těmto velkým a těžkým zvířátkům se říkalo dinosauři.
Jedna dinosauří rodinka maminka s tatínkem bydleli poblíž jednoho velkého jezera. Každý den si pochutnávali na dobrotách. Nejraději měli stromečky s jehličím, kapradiny, které byly velké jako stromy a jiné rostlinky. Všechny stromy, kapradiny a rostliny byly tak vysoké, že jiní menší dinosauři na ně nedosáhli.
Aby si maminka s tatínkem mohli pochutnávat na dobrotách vysoko ve větvích, pomáhal jim k tomu dlouhý krk, podobný, jako má žirafa.
Maminka nosila sebou v batůžku na všechny dobrůtkové výpravy malé vajíčko. To postupně rostlo a rostlo až bylo tak moc velké, že už se mamince do batůžku nemohlo vejít.
A tak se maminka s tatínkem domluvili, že malému vajíčku udělají z rostlinek, větviček a jiných listů hnízdečko, aby v něm malé vajíčko mohlo odpočívat, růst a nabírat spoustu energie. “Ale na jakém místě udělat hnízdečko pro naše vajíčko?” Řekla maminka tatínkovi. Tatínek chvíli přemýšlel a řekl: “Kdybychom hnízdo udělali na otevřeném místě, nebylo by v bezpečí. Ve větvích by se neudrželo a spadlo.” Ale tatínek dostal nápad. “Uděláme hnízdo poblíž velkého jezera. Schováme ho mezi kapradiny a tam bude v bezpečí.”
Maminka našla větvičky, obtočila je dokola, jako věneček a tatínek donesl velké listy kapradin a udělal s nimi uvnitř věnečku pelíšek, aby vajíčko mělo měkoučkou peřinku. Maminka našla list, velký asi jako peřina a přikryla s ním vajíčko, aby bylo v teploučku.
Maminka s tatínkem se neustále chodili na vajíčko dívat a kontrolovat ho, jestli je v pořádku. Vajíčko rostlo a rostlo a za pár týdnů bylo tak velké, že už se málem nevlezlo do hnízdečka.
Jednoho dne, když se maminka s tatínkem vrátili z dobrůtkové výpravy, uviděli, že se vajíčko začíná pohupovat a poskakovat ze strany na stranu. “Vypadá to, že se brzy vyklube,” řekl tatínek. A měl pravdu, za chvilku vajíčko udělalo “křup, křup” a z vajíčka vykoukla nejdřív hlavička, potom jedna tlapka, druhá tlapka, jedna nožička, druhá nožička a nakonec ocásek. Maminka malému dinu oddělala zbytek skořápky z hlavičky, usmála se na něj a řekla: “Tak tě tady na tom světě vítáme.”
Ale než to dořekla, malý dino se rozhodl, že začne prozkoumávat okolní svět. Zkoušel nejdřív natáhnout jednu tlapku, pak druhou tlapku, přisunout k ní třetí tlapku a nakonec čtvrtou, ale neudržel rovnováhu a spadl. Maminka mu znovu pomohla na všechny čtyři nožičky a řekla mu: “Zkus použít ocásek jako kormidlo, pomůže ti udržet rovnováhu, abys znovu nespadl.” A malý dino to hned začal zkoušet, ale místo toho, aby ocásek použil jako kormidlo, začal se za ocáskem točit dokola a nakonec zase spadl. Maminka se na něj usmála a řekla mu: “Chvíli to potrvá, než budou mít nožičky dostatek energie na běhání.”
Maminka vzala malého dina do náruče, ale ten už byl tak unavený, že jen zívl a spokojeně usl. Maminka ho položila do hnízdečka a přikryla velkým lístečkem.
“A jak mu budeme říkat, maminko?” Zeptal se maminky tatínek. Maminka se chvíli zadívala na spokojeně chrupkajícího dinosaura, pohladila ho po hlavičce a řekla: “Bude se jmenovat Apatík.”
A tak začíná velké Apatíkovo dobrodružství.
