Za smíšeným lesíkem, kde jehličnatý les se schovával, spolu všechna zvířátka kamarádila. Byla taková jedna velká rodina. Měla se moc ráda a navzájem si pomáhala. Neměla žádné nekamarády.
Jednoho dne, kdy sluníčko bylo vysoko na obloze a krásně hřálo, se do lesíku přestěhovala nová zvířátka (broučci). Nikdo však nevěděl, kdo jsou, odkud pochází. Místní zvířátka měla velkou radost, že budou mít nové kamarády, a tak se s broučky přišla přivítat.
"Ahoj, já jsem veverka, já jezevec, já liška, já zajíček," postupně se představovala všechna zvířátka. A kdo jste vy? Ptala se broučků. “My jsme lýkožroutci. Těší nás.” “Tak to vás tady moc vítáme.” Řekla s nadšením zvířátka.
A protože byla zvířátka z lesa velmi kamarádská a chtěla udělat broučkům radost, každé zvířátko ze svého domečku přineslo lýkožroutkům nějakou dobrotu. Veverka oříšky, bukvice a žaludy. Jezevec, rostlinky a lesní ovoce. Liška borůvky, šípky a švestky. Zajíček bylinky a řepu. Ptáčci kukuřici a oves.
Lýkožroutci však odmítli, to my ale nepapáme, to my rádi nemáme. Máme rádi jiné dobroty. Zvířátka se už dále nevyptávala, co mají broučci rádi a šla spinkat. Měsíček si hrál na obloze s hvězdičkami, které krásně svítily na cestu zvířátkům, která zrovna v noci nespinkala. Sova viděla na svůj noční let krajinou. Žabka skákala do nejbližší tůňky. Ježeček dupal v lese tak nahlas, že zbudil některá zvířátka, která už dávno spinkala a vlk volal na své kamarády.
Druhý den, když vyšlo sluníčko na oblohu a větřík rozehnal poslední mráček, se v lese něco přihodilo. Veverka se probudila a ve střeše měla díru. Ptáčkům nedrželo hnízdo na větvích. Jezevec neměl stín nad domečkem, zajíčkům chyběl úkryt a liška se neměla kde schovávat. Ale co se stalo?
Zvířátka viděla, jak jsou stromy nemocné a není jim dobře. Větve, které dřív šplhaly ke sluníčku, byly najednou skloněné k zemi. Kmeny stromů byly oloupané jak loupáček a ztratily energii tak, že si mezi sebou ani nedokázaly povídat. Taková spoušť, ale kdo to udělal?
Podívejte: “broučci,” zavolala veverka. Ubytovali se ve stromech a dělali neplechu.
“Tak to teda ne,” zavolala zvířátka. Takové kamarády tady nechceme.
Lýkožroutci, nejste naši kamarádi.
Kdo ubližuje stromům, ty my nemáme rádi.
Stromy jsou naši kamarádi.
A máme je moc rádi.
Papat můžete různé dobroty, od šišek, oříšků až po jehnědy.
Ale broučci je vůbec neposlouchali. “My tady zůstaneme, my se odtud nehneme.”
Ale co teď? Zvířátka byla smutná. Kdo nám pomůže uzdravit stromy?
Všechna zvířátka se sešla dohromady. Napíšeme dopis a pošleme ho. Ale jak? Po vodě, po větru?
Zkusíme po vodě. Napsala dlouhý dopis a poslala ho po vodě. A čekala.
Za pár dní po vodě přišla odpověď.
V dopise bylo napsáno:
Rád vám zvířátka pomohu, lýkožroutce z vašeho lesa vyženu.
Aby stromy zase zdravé byly a ke sluníčku větve šplhaly.
A jak mě poznáte? Patřím mezi šplhavce, zatočené prstíky mám dopředu i dozadu, abych po stromech mohl běhat tam i pozpátku.
Silnou kůži jako brnění. Černé peří a na hlavě klobouček červený.
Datel černý
doktor lesní
Zvířátka měla obrovskou radost, že jim někdo pomůže uzdravit jejich lesní svět. Za dva dny už jim přiletěl na pomoc datel. Přivítal se s nimi a představil: “Jmenuji se Bertík.” Prý tady máte lýkožroutky, kteří dělají na stromech neplechu.
Otevřel kufřík, kde měl různé nástroje, vytáhl lupu a nástroj na poslouchání a pustil se do práce. Bylo jen slyšet ťuk, ťuk, ťuk na stromy. Netrvalo to však dlouho. Jakmile ho totiž spatřili lýkožroutci zalekli se Bertíka, sbalili kufry a pelášili, že za nimi byla jen ohnivá čára. Bertík ošetřil stromy a zavázal je na místě, kde nebyla kůra.
Bertík zvířátka poprosil, aby stromům nosila vodu, aby se mohly zase uzdravit. Zvířátka moc poděkovala Bertíkovi za pomoc a každé zvířátko nabralo vodu v lesní studánce. Veverky do skořápek od kaštanů. Ptáčci donesli vodu v zobáčku. Jelen si na své parohy zavěsil misky z větviček, zajíček zase donesl vodu v lístečku.
Neuběhlo ani pár dní a bylo vidět, jak se stromy začínají uzdravovat. Větvičky už neměly skloněné k zemi, ale narovnané ke sluníčku. Jejich kmeny se postupně začaly obalovat novou kůrou, už z nich nebyli loupáčci. Nová energie proudila tam a zpátky. Byly silnější mnohem více než předtím. Zvířátka si opravila svoje domečky.
Zase jim bylo hezky. Všichni si navzájem pomáhali a spolu kamarádili.
A žádný nekamarád už si do lesa netroufl, protože zvířátka dala ceduli před lesní vchod.
POKUD JSI NEKAMARÁD, MY SE TĚ NEBOJÍME.
NÁŠ LES ZNOVU OCHRÁNÍME.
