Venku ještě svítilo sluníčko, ale bylo vidět, že už začíná zívat. “Uaaaa, uaaaa”. “Asi bych si mělo najít obláčky než bude zima, abych si z nich mohlo nachystat peřinku na zimu. Až přijdou první mrazíky,” řeklo unaveně sluníčko.
A tak sluníčko ještě zakroužilo několikrát na obloze, nasbíralo několik nebeských obláčků, natřepalo si z nich peřinku a šlo spinkat.
Paní zima vyšla na oblohu, vzala sebou několik zimních peřinek s polštářky a začala je třepat. Nejdřív malý polštářek, ze kterého začaly padat malé vločky. Potom velké polštářky a nakonec netřepala i peřinky.
Vloček létalo víc a víc, rozlétly se po celém údolí a dopadly na okno jednoho domečku, kde bydlela malá Adélka s maminkou.
“Maminko, podívej, první vločky.” Zavolala Adélka na maminku. Maminka zrovna Adélce připravovala ke snídani teplé kakao a rohlíčky s máslem. Maminka se šla podívat k oknu a viděla, že několik malých vloček se přilepilo na okýnko. “Vypadá to, že se paní zima rozhodla přijít za námi,” řekla maminka.
Adélka se běžela podívat na kalendář, který visel v kuchyni. “Maminko, vždyť za chvíli budou Vanoce,” zavolala Adélka na maminku. Maminka se usmála a co kdybychom šly dneska Adélko společně nasbírat nějaké větvičky, šišky a udělaly si z nich doma adventní věnec? Adélka vyskočila radostí.
Maminka dala Adélce čepici, rukavice, šálu, teplou bundičku a vyrazily do lesa. Po cestě maminka vyprávěla Adélce různé příběhy z lesa. O lesních skřítcích, studánkové víle i o zvířátkách, která žijí v lese. Navštívily krmelec, daly do něj zvířátkům několik dobrot.
V lese našly šišky, bukvice, žaludy, pár kaštanů, oříšky a větvičky z jehličnatých stromečků.
Doma maminka uvařila teplý čajík s medem a pustily se s Adélkou do tvoření vánočního věnce. Maminka nejdřív omotala kolem věnce větvičky a Adélka mamince podávala žaludy, šišky, kaštany, oříšky a sušená jablíčka, která našla Adélka v krabici. Maminka všechno postupně přidělala na věnec.
“Hotovo.” Zavolala Adélka.
“Ještě tomu ale něco chybí,” řekla Adélka. Maminka ze šuplíku vytáhla čtyři červené svíčky a dala je na věnec. “Maminko a kdy zapálíme první svíčku?” Zeptala se Adélka. Maminka se podívala na kalendář, za sedm dní bude první adventní neděle. Příští neděli zapálíme první svíčku.
Dny utíkaly a byla tady první adventní neděle. Adélka se už nemohla dočkat, až s maminkou zapálí první svíčku. Maminka nachystala večeři a zapálila s Adélkou první svíčku. Maminka si s Adélkou povídala o vánočních tradicích. Když se jí Adélka zeptala: “Maminko a jak se říká první adventní neděli?” Maminka se na Adélku usmála a povídá. “Dnes je železná neděle a symbolizuje nám naději.”
Zanedlouho tady byla další neděle a Adélka s maminkou zapálily další svíčku. Dnes je bronzová neděle a symbolizuje nám mír.
Příští neděle bude stříbrná a bude nám symbolizovat přátelství. “Je to stejné jako, když kamarádím s Anežkou?” Zeptala se Adélka maminky. “Ano přátelství je pro všechny moc důležité, mít kamaráda, na kterého se můžeš spolehnout ve chvílích, kdy tě třeba něco trápí nebo je ti ouvej,” řekla maminka.
A byla tady poslední adventní neděle. Štědrý den. Adélka vstala brzy ráno. Štědrý den měla moc ráda, vždycky se na něj těšila, protože maminka každý rok vymyslela novou tradici.
Adélka přišla na snídani, měla nachystanou vánočku a horké kakao. “Adélko, dívala ses dneska z okna?” zeptala se maminka Adélky. Adélka se běžela podívat z okna, nemohla tomu uvěřit, přes noc napadlo tak moc sněhu, že skoro nebyly vidět lavičky v parku. “Půjdeme se koulovat? Nebo stavět sněhuláka? Nebo jezdit na sáňkách?” Řekla radostí Adélka.
Maminku však napadlo něco jiného. Obě se po snídani oblékly a vyrazily ven. Maminka vzala sníh a začala z něho stavět kuličky, které dávala kolem dokola a postupně je stavěla na sebe. Adélka koukala, a vůbec netušila, co maminka staví. Co by to jen mohlo být? Pomyslela si Adélka. A když viděla, že maminka dává poslední kuličku, zavolala. “Vždyť to je přece iglú.”
Maminka sebou vzala perníčky, několik teplých dek a obě se schovaly dovnitř. To byla paráda. Vyprávěly si různé příběhy, stavěly z perníků věž a pily horký čajík, který maminka vzala sebou do termosky. Adélka byla tak nadšená, že volala, “maminko, že je to naše nová tradice?” “Ano, každý rok spolu budeme stavět iglú, nebo i něco jiného, třeba nás příští rok napadne něco nového,” řekla maminka.
Přehouplo se odpoledne, sluníčko začalo zapadat za kopečky a Adélka s maminkou se vrátily domů. Maminka připravila večeři a na stůl dala adventní věnec, když se však Adélka na něj podívala, viděla, že se na adventním věnci objevila ještě jedna svíčka, stála uprostřed a byla celá bílá. Pátá svíčka? Dívala se Adélka překvapeně. Maminka se na Adélku usmála, bílá svíčka nám symbolizuje ježíška a zapálíme ji, až se na obloze objeví měsíček a hvězdičky.
“Maminko a jaká je dneska neděle?” Zeptala se Adélka. “Dnes je zlatá neděle a symbolizuje nám lásku, řekla maminka.”
A objala Adélku, miluji tě, zašeptala jí do ouška.
