V jednom listnatém lesním království byl klid a mír. Zvířátka spolu držela při sobě, kamarádila, navzájem si pomáhala a neměla strach, že by do jejich království vkročil nekamarád, protože měla tajného ochránce, který pokaždé, když uslyšel v lese někoho nevítaného, hned dal o tom vědět tajným znamením, kterému rozumněla jen lesní zvířátka.
Nikdo ze zvířátek však nevěděl, kdo je ten tajný lesní strážce. Nikdy ho totiž nikdo neviděl, jen slyšel. A tak každé zvířátko si myslelo něco jiného. Třeba veverka si myslela, že lesní strážce je medvídek. Sova si myslela, že je to vlk. A jezevec podezříval datlíka. Zvuky byly pokaždé jiné a bylo těžké rozeznat, které zvířátko se pod nimi schovává.
Ve větvích v jednom dubovém stromečku bydlela sojka Bohunka. Měla malý domeček, který byl pečlivě schovaný, aby ho nikdo neviděl a byl vystlaný drobnými větvičkami a suchou trávou. V létě si Bohunka pochutnávala na červíkách a dělala si zásoby na zimu. Měla moc ráda žaludy a pokaždé, když nějaký našla, buď si na něm pochutnala nebo si ho zahrabala do země.
Každý den si dopřávala péči od mravenečků, kteří se Bohunce starali o peří, aby ho měla silné a zdravé.
Když přišla zima, na oplátku seděla na mraveništi a hlídala ho, aby mravenci mohli spinkat a nikdo je nerušil. Nezapomněla ani na své zásoby žaludů schovaných v zemi. A i když příroda spinkala pod bílou peřinkou, každý žalud, který schovala do země, našla. A na ten, který náhodou zapomněla, vyrostl časem krásný dubový strom.
Létala ze stromu na strom a učila se nové a nové zvuky zvířátek. Jednou uslyšela kozu, jak dělá “mééé, mééé”, jindy zase slyšela štěkat pejska “haf, haf” a nebo slyšela pasoucí se krávy na pastvě “bůůů, bůůů”, všechny zvuky se hravě naučila. A aby na některý zvuk nezapomněla, doma si ho ještě několikrát opakovala.
Ráno a večer kontrolovala lesní království, jestli je všechno jak má být. Když viděla zlomenou větvičku stromu, našla na louce stéblo travičky a zavázala jej, aby se větvička mohla brzy uzdravit. Jindy zase slyšela kapradí, jak volá o pomoc a potřebuje vodu, a tak Bohunka nabrala vodičku v lesní studánce do zobáčku a dávala ji kapradince, aby mohla zase růst.
Večer četla pohádky malým mláďátkům, kterým se nechtělo spinkat. Na všechny zvířátka, stromy a lesní rostlinky se dívala z výšky a tajně se o ně starala.
Jednoho dne do lesního království zavítala lasička. Schovala se do jedné jeskyňky a čekala, až bude večer. Měsíček svítil na nebi s hvězdičkami, všechna zvířátka už dávno spinkala. Lasička vyběhla ze svého úkrytu, vyšplhala se do koruny stromu a vajíčka, která našla v hnízdě, ukradla. Takto posbírala v lese všechna vajíčka od ptáčků a odnesla si je do svého úkrytu v jeskyňce.
Další den ráno byl v lesním království poplach. Ptáčci hledali svá vajíčka v celém lese i na louce, ale nikdo je nenašel. Ostatní zvířátka se rozhodla, že ptáčkům pomohou najít jejich vajíčka. Každé zvířátko se rozběhlo hledat. Veverka se dívala v korunách stromů, ale nenašla nic. Mravenečci se dívali pod lístečky, ale tam taky žádná vajíčka nenašli. Ptáčci byli smutní, “kdo nám pomůže najít naše vajíčka?”
Bohunka uslyšela jejich volání o pomoc. Vzlétla k obloze, prolétla lesní království sem a tam a všimla si prasklé větvičky na zemi a otištěných tlapek od lesního zvířátka u kterého věděla, že není zdejší. Stopy vedly do jedné jeskyňky. Nenápadně se tam proplížila, aby ji lasička neviděla. "Aha, tak tady jsou všechna ukradená vajíčka." Vylétla ven, schovala se za jeden keř a protože uměla napodobit řeč jiných zvířátek, začala štěkat jako pejsek. "Haf, haf, haf", lasička se lekla, nechala vajíčka ležet v jeskyni a utekla pryč z lesního království.
Bohunka vzala všechna vajíčka a odnesla zpátky do hnízda. "Podívejte," zavolala myška. "Vajíčka jsou zpátky na místě, ale kdo je tam dal?"
"To byl určitě lesní strážce," zavolala veverka.
Zvířátka chtěla poděkovat lesnímu strážci za jejich ochranu, a proto vystrojila hostinu. Každé zvířátko doneslo nějakou dobrotu.
A na strom zvířátka pověsila ceduli, na které bylo napsáno:
"Děkujeme ti mnohokrát, že se o náš lesní svět tak hezky staráš.
O rostlinky a stromy s láskou pečuješ,
Zvířátka a mláďátka ve dne v noci ochraňuješ."
Zvířátka vyhlížela lesního strážce a byla moc zvědavá, kdo to vlastně je.
"Podívejte," tam někdo rychle přelétl na strom a zmizel někde v dáli. Bylo vidět jen kousek modrého peří a kropenatá hlavička. To bude určitě on.
Bohunka si sedla na větvičku jednoho stromu, chvilku zvířátka pozorovala, a když viděla, jakou hostinu zvířátka připravila, rozhodla se, že se jim ukáže.
"Sojka," zavolala zvířátka. Tak tobě vděčíme za to, že naše království ochraňuješ, staráš se o něj a pomohla si ptáčkům nalézt a vrátit zpátky jejich vajíčka.
Teď už víme, že lesní království je v dobrých rukou strážkyně sojky Bohunky.
