"Dobré ráno," pozdravil tatínek Terezku a Liborka, kteří byli ještě zachumlaní v peřinkách. Dnes půjdeme do lesa pro stromeček. Terezka s Liborkem nejdřív otevřeli jedno očko, pak druhé a nakonec ještě ospinkaní nazuli papučky a šli za maminkou a tatínkem na snídani.
Maminka zrovna připravovala snídani. Vajíčka se šunkou, chleba s máslem a teplý ovocný čajík s medem. Po snídani se všichni teple oblékli, a když si nazouvali botičky, maminka na ně ještě zavolala. "A nezapomeňte čepici a rukavice." Dneska se venku roztrhla peřinka s velkými vločkami.
Tatínek se vydal s Terezkou a Liborkem do lesa. Všude byl klid a bylo slyšet pouze křupání sněhu pod botičkami. Přišli na místo, kde měl tatínek vyhlídlý stromeček. "Jak se vám líbí?" Zeptal se tatínek Terezky a Liborka. Je moc hezký, ale přáli bychom si letos velký stromček, aby byl až ke stropu. No a tak šli hledat jiný stromeček. Tenhle je moc malinký a tenhle zase moc huňatý. Ale tenhle, to je on. A před nimi stál krásný smrkový strom. A jak krásně voněl. Stromeček přidělali na sáňky a společně ho odvezli domů.
Maminko, podívej, jaký krásný stromeček jsme našli v lese. Maminka donesla velký květináč a spoustu hlíny. Zasadíme ho, abychom ho po Vánocích zase mohli vrátit zpátky do lesa a mohl dál růst. "To je bezva nápad," řekl tatínek.
Stromeček stál v obývacím pokoji a každý den ho zaléval někdo jiný, všichni se o něj moc hezky starali a stromeček krásně voněl a dělal radost.
Dny pomalu utíkaly a byl tady poslední večer před štědrým dnem. Terezka a Liborek leželi v postýlkách a maminka jim zrovna četla pohádku, když v tom Liborek řekl mamince: "Maminko, zapomněli jsme stromeček ozdobit." Maminka se usmála, počkejte do zítra, třeba přijdou vánoční skřítci a stromeček nám ozdobí. Dala Terezce a Liborkovi pusu a popřála dobrou noc.
Druhý den ráno vstala jako první Terezka, "Liborku, vstávej," volala na brášky. Myslíš, že tady byli vánoční skřítci a ozdobili nám stromeček? "To nevím," zívl Liborek. "Pojď se honem podívat," řekla Terezka. A oba se běželi podívat do obývacího pokoje.
A opravdu, stál tam nazdobený stromeček. Na špičce měl velkou zlatou hvězdu. Byli na něm pověšená sušená jablíčka, voňavé perníčky s mandličkou, oříšky, červené mašličky a kolem dokola byla omotaná světýlka, která zářila.
Vánoční skřítci tady byli, špitla Terezka. A nemohli s Liborkem uvěřit tomu, že za nimi opravdu přišli, aby jim nazdobili stromeček.
Celý den stále přemýšlela Terezka s Liborkem nad tím, jak vánočním skřítkům poděkovat za krásně nazdobený stromeček. Až nakonec dostali oba nápad a běželi ho říct mamince. "Maminko, chtěli bychom vánočním skřítkům poděkovat za ozdobený stromeček. Pomohla bys nám s tím prosím?" Ráda, usmála se maminka.
A jak byste skřítkům chtěli poděkovat? Napadlo nás, že by jim Liborek s tatínkem vyrobili postýlky a Terezka s maminkou by jim upekla voňavou vánočku s rozinkami, mandličkami a k tomu bychom jim udělali kakao.
Maminka s tatínkem se usmáli a proč postýlky? Zeptali se dětí. Aby s námi mohli být na štědrý večer a nemuseli pozdě večer jít domů, určitě bude velká zima.
A tak se Liborek s tatínkem pustili do výroby postýlek. Vytvořili postýlky ze dřeva, z látek vystříhali malinkaté peřinky a polštářky a maminka s Terezkou upekly medové perníčky a vánočku.
Vše nachystali pod stromeček a čekali, jestli se večer vánoční skřítci objeví. Bylo už po večer, dárečky byly rozbalené, ale skřítci nikde, Terezka s Liborkem už byli ospinkání a pomalu usínali. “Asi nepřijdou,” řekla Terezka, vzala Liborka za ruku a šli společně do pokojíčku, převlékli se do pyžamka a šli spinkat.
Druhý den ráno, když se přišli podívat ke stromečku, nemohli uvěřit tomu, co viděli, postýlky byly ustlané, dobroty spapané a našli tam dopis, ve kterém bylo napsáno:
Děkujeme vám hodné děti, za mléko a za dobroty.
Radost z toho máme velikou, že jste na nás mysleli s tatínkem a maminkou.
Přejeme vám Vánoce krásné, mnoho lásky kolem sebe.
Ať je tento čas magický, vždyť se také objevují vánoční skřítci.
