V jednom listnatém lese žila veverková rodina, která se každý rok těšila na Vánoce, protože to byl čas, ve kterém byli všichni spolu.
Sluníčko už začalo být unavené a rozhodlo se, že půjde spinkat o něco dříve. Venku už začaly poletovat první barevné lístečky a byl tady podzim. Všude to vonělo jablíčky a oříšky.
To byl čas i pro veverky, protože vůně oříšků pro ně byla velkým lákadlem. Maminka veverková, tatínek veverka a malá dvě veverčátka si vzali košíčky a šli sbírat oříšky, aby si udělali zásobu na zimu.
“Podívejte, jaký jsem našla velký oříšek,” volala malá veverka na maminku. “A já našel dva ještě větší,” volal malý veverčáček a ze srandy si je dával na očička, že má pořádná kukadla.
Všichni se u sbírání oříšků moc nasmáli.
Ještě několikrát se vydali do lesa nasbírat oříšky i jiné dobroty, vše schovali do komůrky na zimu a už se nemohli dočkat, až napadne první sníh.
Každý den ráno malá veverčátka vykoukla z domečku, aby se podívala, jestli se už venku roztrhla obloha se sněhovými vločkami. Ale vypadalo to, že snad paní zima tentokrát usla a nestihne se probudit, než začnou Vánoce.
A tak dny pomalu ubíhaly, a když už si veverčátka myslela, že letos budou Vánoce bez sněhu, jednou, když se probudila, otevřela dvířka od domečku a “snííííh” volala, sněží, “pojďte se taky podívat,” volala na maminku a na tatínka.
A opravdu, přes noc napadlo tak moc sněhu, že když malé veverky skočily do sněhu, byly vidět jen ocásky. Maminka vytáhla sáňky z komůrky a všichni utíkali jezdit na první kopec, který viděli. To byla sranda, chvilku jezdila veverčátka, chvilku tatínek, pak zase maminka.
Každý den vymysleli nové hry ve sněhu a počítali na kalendáři dny do Vánoc.
3,2,1 a byl tady štědrý den.
Maminka ráno veverčátkům nachystala horké oříškové kakao a žaludovou vánočku. Po snídani se všichni vypravili na jejich oblíbenou vycházku a byl tady večer. Když všichni seděli u štědrovečerní večeře, najednou se ozvalo. “Ťuk ťuk” na dveře, kdo by to jen mohl být v tuhle večerní hodinu? Pomyslel si tatínek a šel otevřít dveře.
"To mi neuvěříte, kdo nás přišel navštívit," řekl radostně tatínek. A ve dveřích se objevili všechny tety veverkové, strýčkové veverky i babičky veverkové a dědečci veverky. Stála tam celá jejich rodina.
Všichni se moc obejmuli a dali velkou pusu. “Jsme moc rádi, že vás všechny vidíme. Pojďte se posadit, jídlo máme pro všechny,” zvala je ke stolu maminka.
A tak po večeři všichni vykládali a vzpomínali na různé vánoční tradice. Když babičku veverkovou něco napadlo.
“Nemáte tady skořápky od oříšků?” Zeptala se babička.
Máme jich spoustu,” řekla maminka a donesla velký pytel z komůrky.
“Ještě budeme potřebovat svíčky.” Maminka donesla i svíčky.
Všichni byli moc zvědaví, co z nich babička vytvoří.
A je to. Hotovo.
“A co s tím budeme dělat?” Zeptal se tatínek. “Však uvidíš,” řekla babička. A každému dala jednu skořápku.
Pojďte se mnou.
Všichni se teple oblékli a vyrazili, zanedlouho došli ke studánce.
U studánky všichni koukali a nikdo nevěděl, co mají se skořápky dělat. Ať přemýšleli, jak přemýšleli, nic je nenapadlo.
"Zkuste se na skořápku se svíčkou podívat ze všech stran, jestli vám něco připomíná," řekla babička.
“Vždyť to je přece lodička.” Zavolaly malé veverky. “Že nás to nenapadlo hned,” řekli zase ostatní.
A všichni poslali lodičky po vodě. Chvilku se dívali, kam lodičky poplují. Ale každá lodička plula jiným směrem.
“Babičko, co to znamená? Když lodičky různě plují,” zeptala se babičky maminka.
Babička se usmála.
“Dívej, támhle ty lodičky utvořily kruh, to znamená přátelství.”
Lodička, která pluje s druhou lodičkou, támhle vpravo zase symbolizuje lásku.
“Všechny lodičky už přestaly hořet, až na tuto,” ukázal tatínek. To zase znamená dlouhý a šťastný život.
Jsou i jiné směry, kterými lodičky mohou plout a to by zase znamenalo něco jiného.
Ale naše lodičky nám ukázaly jen to nejkrásnější, na co se můžeme těšit.
A tak babička vzala za ruku malé veverky, ty zase maminku a tatínka, strýčky, tetičky, babičky a dědečky a všichni si ještě zazpívali koledu a užívali si společného vánočního času, na který jen tak nezapomněli a schovali si ho do své srdíčkové krabičky.
