V lesním království bydlela zvířátka. Malá i velká. Každé zvířátko mělo svůj domeček, o který se staralo. Veverky bydlely vysoko ve stromech, kde měly svůj pelíšek. Mravenečci bydleli ve velkém zámku všichni společně poblíž jednoho pařezu. Ptáčci měli hnízdo ve stromech s dírou a jiná zvířátka, jako třeba myšky, měly domeček schovaný v zemi.
Všechna zvířátka měla ukrytý domeček, aby byla v bezpečí a cítila se příjemně. Každé zvířátko chodilo do lesa na nějakou dobrotu, kterou zrovna našlo. Veverky si rády pochutnávaly na žaludech společně s čuníky. Srnečky a jelínci se vypravili okusovat větvičky. Myška se proběhla po poli, aby našla zrníčka a ptáčci sezobli nějakou dobrůtku, kterou našli na zemi.
A i když každé zvířátko bylo jiné, jedno měli všichni společné a tím byli Vánoce. Všichni se totiž nemohli celý rok dočkat, až nastane štědrý den. Až na jedno zvířátko, které nemělo rádo Vánoce, a tím byl jezevec. Byl to starý bručoun a samotář, který tyto svátky neměl rád a raději byl sám schovaný v domečku a nikomu neotvíral.
Bylo léto a zvířátka si dělala zásoby na zimu. Veverky hopsaly s košíčkem někde ve větvích a sbíraly žaludy a bukvice. Zajda s myškou běhali na poli a do batůžku si skládali obilí a mrkvičku. Méďové chodili do lesa na maliny a borůvky, ale místo toho, aby si zásoby sbíraly do košíčku nebo batůžku, všechny dobroty skončily u nich v bříšku. Ale jak byly slaďoučké. Lesní včelky poletovaly z květu na květ a sbíraly sladký nektar, aby z něho mohly dělat lesní med.
Léto uteklo a s ním i podzim a nastala zima. Přišly první mrazíky a začalo sněžit.
“Jupí, už tady za chvíli budou Vánoce,” říkala si zvířátka. No jo, jenže za jak dlouho? Mláďátka už se nemohla dočkat a stále se ptala, kdy budou Vánoce. Maminek, tatínků, babiček, tetiček, dědečků i sousedů.
Nakonec jednoho čuníka tatínka napadlo, že vytvoří adventní kalendář, aby se vědělo, za jak dlouho budou Vánoce.
Vyrobil velký žebřík a jedna maminka na něj našila z látky 24 pytlíčků a do každého pytlíčku dala nějakou dobrotu. To měla malá zvířátka velkou radost.
Každý den chodilo pro dobroty jiné zvířátko. Pytlíčky mizely a nakonec zůstal je jeden pytlíček, pro který si přiletěla malá sovička. Jupíí zítra bude štědrý den. Radovali se všichni.
Na štědrý den zvířátka společně nazdobila jeden velký stromeček, který stál uprostřed lesního království a pověsila na něj jablíčka, oříšky, šišky, žaludy a mrkvičku.
Z komůrky zvířátka donesla dobroty, které položila před stromeček a každé zvířátko mohlo ochutnat něco jiného.
“Jsme tu všichni?” Zeptal se jelínek zvířátek. “Chro, chro,” zase nepřišel za námi jezevec, řekl jeden čuník, prý nemá rád Vánoce.
“Vždyť to je ten nejkrásnější svátek z celého roku,” řekla jedna zajíčková holčička.
A co kdybychom si zazpívali vánoční písničky, třeba nás uslyší a přidá se k nám.
Tak to zkusíme, a začali všichni zpívat:
Adventní kalendář je spapaný.
Štědrý den je tu dnes s námi.
Stromeček jsme ozdobili, dobroty před něj přichystali.
Vánoční svátky jsou laskavé, pro každého tu místo zůstane.
Ať nikdo není sám a přidá se k nám.
Za chvilku bylo slyšet, “vrzzz, vrzzzz”, jak se otevíraly staré dveře. Prvně z nich vykoukla jedna tlapka, pak druhá tlapka, čumáček a nakonec vylezl celý jezevec. Ale zůstal stát přede dveřmi.
Zajíčková holčička se rozhopsala přímo za jezevcem. Pojď za námi, přece tady nebudeš tak stát sám a chytla ho za packu a dovedla za ostatními zvířátky. Sova přes něj přehodila deku, aby mu nebyla zima a paní lišková mu donesla teplý čaj s medem.
obrázek jezevce s dekou a čajem
Jezevec se díval kolem sebe a viděl, jakou všichni mají radost, usmívají se, povídají si a užívají si vánoční čas. Za chvilku se i jezevec začal usmívat. “Proč nemáš rád Vánoce?” Zeptala se ho zajíčková holčička. A tak jezevec začal vyprávět, že Vánoce vlastně vůbec nezná, protože když byl malý, nikdo s ním Vánoce neslavil. Zajíčková holčička se na něj však usmála a řekla mu: “Vánoce můžeš slavit, i když jsi velký, je to velká zábava, protože můžeš ochutnat cukroví od babičky zajíčkové, nebo vánočku od tety sovičkové a prý pro nás včelky mají přichystané překvapení. Už se na něj se zvířátky moc těšíme. Podívej už letí za námi.”
“Bzzzz, bzzzzz,” přiletěly včelky a donesly kousek vosku, který doma v úle vyrobily.
“Co z něj asi budeme dělat?” Řekla zvědavě zvířátka. “Budeme potřebovat vodu ze studánky,” zabzučely včelky.
Zvířátka v misce donesla vodu ze studánky. A teď něco, abychom ten vosk rozpustili. A tak přemýšleli a přemýšleli, až je napadlo, že vosk na chvilku dají do trouby, k paní zajíčkové, ve kterém pekla cukroví. A když byl vosk rozpuštěný, nalili ho do misky se studánkovou vodou.
Jééé, podívejte, rozpuštěný vosk čaruje různé tvary. Tento vypadá jako zajíček a tento zase jako jezevec. A kousek tvaru, který připomínal jezevce podala zajíčková holčička jezevci. Když jezevec viděl, že Vánoce jsou o společném čase, vůní a papání různých dobrot, nebyl už mrzutý, ale usměvavý. A každý rok se těšil na Vánoce společně s ostatními zvířátky.
